Hamlet aneb jak jsem ho pojala v prváku

9. listopadu 2007 v 8:09 |  Mé řeči
Moc se omlouvám jestli jsou tu hrubky moc jsem to nekontrolovala a navic jsem tohle napsala v prváku, takže to prosím berte s rezervou.
Povím Vám jeden příběh.
Žil jsem v královském hradě na drsrném severu. Měl jsem rodinu, kterou jsem nade vše miloval, ale Klaudius, bratr mého otce toužil po moci a nenáviděl ho. Proto mu nalil jed do ucha, aby zemřel. Nikdo o tom nevěděl, ani já to netušil, dokud se mi jednoho večera nezjevil duch mého mrtvého otce a neřekl mi pravdu.
Stal se ze mě blázen, kvůlu pomstě jsem byl ochoten obětovat vše. Využil jsem návštěvy kočovných herců a zinscenoval s nimi představení, které ukazovalo události při otcově vraždě. Po této ukázce jsem šel mé matce, která si toho odporného vraha vzala, vyjevit vše co jsem se doposud dozvěděl.
Tehdy jsem i já poprvé zabil. Bylo to tak jednoduché, prostě bodnout do závěsu a cítiti tu euforii a radost nad tím, že jsem zabil vraha mého otce. Jaké však bylo mé zděšení, když místo vraha tam stál Polonius, otec mé milované Ofélie. Pravdou je, že byl přivržencem Klaudia a špehoval nás v matčině ložnici, takže si svým způsobem zasloužil smrt, ale má euforie byla pryč.
Po těchto událostech se Klaudius definitivně rozdhodl se mě zbavit, a proto mě hodlal poslat s mými bývalými spolužáky do Anglie. Já tušil léčku, zmocnil jsem se tedy dopisu a změnil jsem ho. Místo mě popravily oba doručovatele, kteří mě měli špehovat. Nebylo to ode mne spravedlivé, ale kdybych to neudělal zemřel bych já. Bylo to kdo z koho. A tak jsem se vrátil zpět domů do Dánska. Nebyl to šťastný návrat, hned po příjezdu mi můj dobrý přítel Horatius oznámil, že má láska Ofélie se zbláznila a utopila. Byl jsem zdrcen. Ve stejný čas jako já se vrátil z Francie i brat Ofélie Leartes, který přijel pomstít smrt svého otce Polonia, byl však využit tím zlosynem Klaudiem. Leartes se mě rozhodl zabít, bojovali jsem spolu a já zvítězil, zabil jsem ho. Z radosti, že žiju a mám jen malé škrábnutí jsem se radoval jen okamžik neboť mi v tu samou chvíli projela celým tělem nesnesitelná bolest. Leartův rapír byl otráven a já tu umíral. Moc to bolelo, ale takhle jsem zemřít nemohl, ne s vědomím, že vrah mého otce žije, proto jsem se z posledních sil vzepjal a bodl. O této chvíli se mi zdálo tak dlouho a já věděl, že už můžu v klidu umřít. Ale ještě než se tak stalo, viděl jsem zemřít i mou matku. Otávila se pohárem vína, který byl určen mně, kdybych náhodou přežil. Když celé toto drama viděl Horatius z lásky ke mně se chtěl také zabít, ale zabránil jsem mu v tom. Mrtvých tu už bylo dost a já potřeboval někoho komu mohu věřit, potřeboval jsem někoho kdo by pravdivě vylíčil můj příběh a všechny mé pohnutky, které mě vedly k mým činům.
Tak jsem skončil Já Hamlet, princ Dánský.
Takže doufám, že jste to vydrželi čist až do konce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama