11.kapitola

7. prosince 2007 v 21:38 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Ahojky konečně Vám přináším další kapitolku, kterou bych chtěla věnovat všem co si ji čtou. Předem upozorňuju, že tahle kapitolka je asi trochu depresivní, když jsem ji psala nebylo mi zrovna do smíchu. Takže to berte s rezervou a jinak si ji pořádně užijte.

Ráno když jsem se probudila Sirius už byl pryč, místo něj tam stála Pomfreyová s tácem nějakých lektvarů a prý ať je vypiju.
"Tohle pít nebudu, to je nějakej odpornej dryák!" začala jsem odporovat.
"Slečno! Okamžitě to vypijte nebo to do vás naliju násílím!"
Nevím jak vás, ale představa ošetřovatelky jak do někoho lije dryák a ještě násilím mě vyděsila. Takže jsem radši to svinstvo a hned na to opět usnula. Večer Sirius zase přišel, tentokrát mě nevzbudil jen si vedle mě lehl a hlídal. Takhle to pokračovalo asi týden než Madam Poppy rozhodla, že už na mně není co léčit. Když se to dozvěděl Sirius nemohl u toho rozhodně chybět. Nechtěla jsem, aby přišel, za tu dobu co jsem tady ležela jsem byla nucena přemýšlet nad spoustou věcí.
"Siriusi já zvládnu dojít na vyučování sama!"
"Ne, já ti pomůžu, nechci, aby se ti něco znovu stalo." když už jsem se nadechovala k odporování zaskočil mě.
"A neodporuj nebo tě tam donesu v náručí."
"Ježiš, jenom to ne." zasměju se a utíkám mu pryč směr hodina astronomie. Sirius samozřejmě se smíchem a hlasitým "No počkej, až tě chytím! Tak tě tam vážně donesu v náručí." se žene za mnou. Chytne mě až před vstupem.
"Ááá, pusť." směju se spolu se Siriem, ale ihned přestanu jakmile spatřím Joe jak se tváří. Úsměv mi hned zmizí z tváře. Joe je celá strhaná, má kruhy pod očima a vypadá nemocně. Vím, že Siria miluje asi tak jako každá holka tady, ale tohle jsem nechtěla. Vyprostím se ze Siriova obětí a jdu si za ní sednout.
"Ahoj." nic, ignoruje mě. "Stalo se něco Joe?" jmenovaná se po mně otočila a než jsem se vzpamatovala už na mě řvala.
"Cože?!To si děláš srandu, ne?Nevíš co se stalo?"
"Ne." zakroutím záporně hlavou.
"Lezeš mi za klukem!Já....dokážu pochopit, že sem tam dojde na ošetřovnu, jsi z nebelvíru tak je to jasný. Ale to že se s ním ošmatáváš a flirtuješ přede mnou to už je moc!" vykuleně na ni civím a nevím co ji na to říct, ale Sirius takový problém nemá, protože je v mžiku u nás a odpoví Joe za mě.
"Joe buď tak laskavá a uklidni se, ano?" jenom tohle? Nevěřím vlastním uším, ten Sirius Black řekne jenom tohle?
"Zklidni?" Joe se začne hystericky smát, až mi přeběhne mráz po zádech....ten smích mi něco připomíná jen si tak vzpomenout co...."To nemyslíš vážně."
"Ale ano myslím, smrtelně. Už jednou sem ti řekl, že žárlivý hysterky nesnáším. A to byl taky důvod proč jsme se rozešli. To víš taky moc dobře, tak teď tady nedělej scény." já zírám, to sem netušila a asi nikdo odtud, protože všichni co tu jsou zírají jako já s otevřenou pusou...teda já ne já zírám se zavřenou pusou...
"Ale já tě miluju a ty nemůžeš být s takovouhle...." a kývne směrem ke mně. Tak teď jsem se urazila, chápu, že nejsem asi nejhezčí z holek, ale tohle přehnala. Třeba mu imponuju jinak....
"Promiň, ale já jsem tady. A vážně nevím o čem je řeč. Já a Sirius jsme jen přátelé..." teď lžu, když vidím jak se Sirius tváří nenápadně se na něj usměju. Pochopí. "a nic spolu nemáme," tak teď lžu tuplovaně "ale pokud ti tolik vadím, můžu si klidně odsednout." a chystám se potvrdit svůj proslov i činy a odsednout si pryč. Joe si, ale svou chybu uvědomí a omluví se mi. Takže si sednu zase zpět, ale to už přijde i profesorka a začne nám říkat výklad. Po hodině se mi Joe omluví ještě jednou, je mi to proti srsti, protože měla i pravdu, ale to ji samozřejmě neřeknu. A Sirius se zatím někam vypařil, ani jsem si vlastně nevšimla, že odešel.
"Kate, ja....ještě jednou se ti chci omluvit za to co jsem řekla. Já jak už jsem ti řekla nemyslela jsem to tak, prostě mě to popadlo...."
"Jasně, v pohodě, chápu. Víš Joe já už budu muset jít, to víš Lily čeká...."
"Jo jasně. A ještě jednou promiň."
"Ne, v pohodě, zatím....." a hodně rychle upaluju směr nebelvírská věž. Mám pocit Deja vu. Když už chci začít utíkat, chytne mě za hábit Sirius a táhne někam nahoru asi do třetího patra. Hádám, protože mě bere různými zkratkami, zapamatovala jsem si snad jen dvě.
"Kam mě to vedeš? Teď máme mít přece hodinu, ne?"
"Do Komnaty nejvyšší potřeby." odpoví mi jakoby se nechumelilo.
"Kam? Neuhodil si se náhodou do hlavy brouku?" Sirius se při tomto oslovení zakření, ale nekomentuje ho. Vím jak ho nesnáší, ale nemůžu si pomoct.
"Uvidíš....zlato." při tom se zakřením zase já a když pak přejde třikrát přes chodbu a něco si mumlal, musela jsem se vážně držet, abych nevyprskla smíchy.
"Hele, nesměj se a pojď."
"A ka......m?" dobře asi jsem se musela bouchnout do hlavy silněji než jsem myslela, protože tyhle dveře co se tu objevily tu před tím nikdy nebyly.
"Tak pojď, tady budeme mít klid. Nikdo o téhle komnatě neví." zamyslí se "Teda nikdo kromě pobertů a teď tebe."
"Siriusi já ti nebudu dělat scény, takže mě nemusíš uklízet do....." nedořeknu, dech mi úplně vyrazí místnost, kde se nacházíme. Je vážně krásně zařízená, je tu krb a pohovka, vlastně by se dalo říct, že to vypadá jako u nás ve věži, ale tady je to útulnější.
"Chci ti to vysvětlit, nechci tě ztratit." nadechnu se a popojdu, kdyby tak věděl.....
"Siriusi, já to chápu. Si horký zboží." při tomhle se oba zasmějeme "Ale to je jen další ukázka toho že spolu nemůžeme být." obejme mě, copak to nechápe?
"Kate já vím, ale je mi to jedno já tě miluju, opravdu." začne mě líbat, líbá nádherně. Odpovídám mu snad ještě vášnivěji než kdy před tím.
Najednou se v místnosti objeví postel, teprve teď mi dojde co myslel tím názvem. Odtrhnu se na kratičký okamžik od Siriusových rtů.
"Tohle je opravdu Komnata nejvyšší potřeby." řeknu a jen se usměju, ale to už se zase líbáme a nejen to. Milujeme se, je to ještě lepší než na Valentýna.Laská mě snad všude a já mu to bohatě oplácím, prohýbám se pod jeho dotyky. Miluju ho. Vlastně je to naposledy, ale nejsem schopná mu to říct a toho zraní.....vím to a přesto tomu nemůžu zabránit. Ještě dlouho potom kdy skončíme a on spí ho sleduju a snažím se najít dost odvahy udělat to co chci. Miluje mě a asi jsem jediná holka u které to kdy myslel opravdu vážně, kouknu na hodinky a zjistím, že je tak akorát čas večeře. Opatrně se vyprostím zpod Siriovy náruče, tak abych ho neprobudila a potichu se obleču nechci, aby se probudil. Viděl by pak jak od něj odcházím a tak ho vlastně opouštím. Jsem tak hloupá, miluje mě a já jeho a přesto spolu nemůžeme být jako pár? Přátelé snad, ale to by nás oba zničilo. Nechci odejít, ale musím. Proč je svět tak nespravedlivý? Křivdím mu, vím to, tohle si dělám sama. Měla bych bojovat za právo být s ním, ale jsem slabá...nechápu jak mě mohl dát klobouk do nebelvíru, pravý nebelvír by bojoval aspoň za to právo, ale já ne...zbaběle utíkám....Na poslední chvíli ještě vytáhnu brk a pergamen a napíšu jen jedno jediné slovo...
ODPUSŤ
NAVŽDY, KATE

Postavila jsem ho naproti tak, aby ho uviděl hned jak se probudí a vyklouzla tiše z komnaty. Ještě před tím než jsem však zavřela jsem řekla do ticha pokoje, přerušovaného jen praskáním ohně v krbu, Miluju tě a pak jen zavřela ty dveře co mě od něj oddělí a utíkala se slzami na líčkách na večeři.
Před vchodovými dveřmi jsem si ještě utřela slzy, tak aby nikdo nepoznal co se stalo. Jakmile vběhnu do síně očima vyhledám, kde sedí celá parta a jdu za nimi.
"Ahoj, moc se omlouvám za zpoždění, musela jsem něco zařídit. Jak jste se měli?
"Kate!" ozve se sborově od hloučku na kraji stolu, usměju se, tohle mi bude chybět.
"Kde si prosím tě byla?" "A kde je tichošlápek? Říkal, že tě vyzvedne na ošetřovně."
"Nejdřív Lily....Promiň už se to nestane, jen sem vážně musela něco udělat. A Jamesi to je sice pravda, vyzvedl mě a byli jsme společně na hodině, ale pak se někam vytratil a to už sem ho pak neviděla. Takže bohužel....Děje se něco Remusi?" nejspíš mi nevěří a dokonce vypadá, že přemýšlí jestli jsem neplakala, ale pak zatřepe hlavou jako, že nic. Takže to taky neřeším a hned si nandám na talíř pořádnou porci jídla, po tý dietě na ošetřovně mi docela vyhládlo. V půli večeře přišel i Sirius a bylo vidět, že mě hledá. Přikrčila jsem se trochu mezi Lily a Eve, ale stejně to nepomohlo. Neomylně totiž zamířil právě sem.
...............
Chudák je vyděšená kam ji táhnu, teď to ještě beru zkratkama. Musí si myslet, že jsem perverzní cvok.
"Kam mě to vedeš? Teď máme mít přece hodinu, ne?" divím se, že mi odtud neuteče. Přemýšlím, jo to ji můžu říct.
"Do Komnaty nejvyšší potřeby."
"Kam? Neuhodil si se náhodou do hlavy brouku?" zakřením se, tohle označení nemám rád
"Uvidíš....zlato." teď se pro změnu zakření ona, jo hold vím jak mám holku dostat. A když pak přecházím a snažím se, aby se nám otevřela komnata, slyším jak se tlumeně směje. Ale to už se naštěstí dveře do komnaty objevily.
"Hele, nesměj se a pojď." viděl jsem jak se zarazila, ale tady bude klid. Musím to s ní probrat, nechci ji ztratit. Ve vnitř je to krásný, vymyslel jsem to fakt dobře. Úplně jí to vyrazilo dech. Teď jí musím začít, dřív než se vzpamatuje.
"Chci ti to vysvětlit, nechci tě ztratit." popojde ke mně, čekám facku nebo prostě cokoliv, ale ona mě překvapí.
"Siriusi, já to chápu. Si horký zboží." při tomhle se oba zasmějeme, to ale bylo před tím. Obejmu ji, líbí se mi, když tam je. Vím, že se tak cítí v bezpečí a to mi dělá dobře. Nenechám ji však říci víc.
"Kate já vím, ale je mi to jedno já tě miluju, opravdu." řekl jsem ty dvě slova a myslel to vážně. Začal jsem ji líbat a ona mi polibky stejnou měrou oplácela. Pomyslel jsem, že by to tady chtělo postel. objevila se, ostatně tak jako pokaždé, když jsem něco potřeboval. Kate se asi lekla, protože se ode mně na kratičký okamžik odtrhla. To sem se lekl zase já, že mi uteče, ale jen něco zamumlala a opět spojila naše rty. Pak už se jen milujeme, když skončíme usínám s pocitem nezměrného štěstí a vidinou, že se vedle Kate budu probouzet každé ráno.
Když se pak probouzím, snažím se ji vedle sebe najít, ale jediné na co mi padne zrak je jen nějaký pergamen....kde je jejím písmem psáno ODPUSŤ.
Význam jejích slov nechápu, jak to myslí ODPUSŤ? Pak mi to najednou dojde....ona mě opouští a tohle milování bylo rozloučení. Vyletím z postele rychleji než namydlenej blesk a rychle se oblékám. Na chodbě nikdo není, chvíli přemýšlím než mi to dojde, ona je večeře. Určitě bude tam. Znovu se rozeběhnu a letím do velké síně. Tam se na chvíli zarazím a rozhlížím, že by tu nebyla? To, ale není možné a pak ji uvidím jak se snaží krčit mezi Lily a Eve. Ale stejně tomu neuteče chci vysvětlení a to hodně rychle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 11. prosince 2007 v 11:26 | Reagovat

wow!! A já chci zase další kapitolu! Plls!! Plls!! Fakt je to uplně skvělý, moc se mi líbí tvůj styl psaní! Super...se nemůžu dočkat, co bude dál...jo a mám dotaz, nechceš se spřátelit? Jestli jo tak mi pleas písni do komentů na mym blogu...dík!=)

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 21:14 | Reagovat

wow no super!!! Těším se na pokračování :)

3 evelis evelis | E-mail | Web | 3. února 2008 v 12:31 | Reagovat

smutný:(ale nechápu,proč?

4 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 22:12 | Reagovat

No tak tahle kapitolka se vážně povedla. Moc se mi líbilo vylíčení jedné situace ze dvou pohledů ;-)

5 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 17:04 | Reagovat

a jéje, tak to vysvětlení ji nezávidím..:) smaa bych nevěděla, co říct..:)

krásná kapitolka..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama