13.kapitola

17. prosince 2007 v 18:08 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Takže jak vidíte nová kapitolka:)

Nazdárek, vánoční deprese trošičku odstoupila, proto sem přidávám další kapitolku tak snad se Vám bude líbit a oceníte ji nějakým komentíkem. Jinak tuhle kapitolku bych chtěla věnovat Jennys a Dragee za to, že tuhle povídku nejen čtou, ale i dávaj komenty (možná doufám, že to přesvědčí ty z vás co to tu čtou, aby dali taky komentík....:)) Ale teď už přeji pěkné počtení...
Lily jak slíbila, Siriusovi nic neřekla, chápala mě a to jsem momentálně potřebovala. Na druhou stranu mi to, ale neulehčovala. Ostatní to nekomentovali, nevím jestli proto, že o tom nic nevěděli nebo prostě proto, že pro ně bylo těžké jednoznačně říct kdo je ten viník. Každopádně se Siriusem jsme se buď ignorovali nebo hádali. Častěji to druhé než první, občas mi to přišlo jako by jsme se vrátili v čase o rok zpátky.
"Nech mě být Blacku. Mám tě dost, běž si všímat někoho jinýho."
"Proč? To tě tolik moje blízkost otravuje?" Provokuje a přisedne si blíž ke mně na pohovku až se téměř dotýká svojí rukou té mé.
"Představ si, že ano." Ignoruju, že je tak blízko.
"Zvláštní před tím si ji milovala." To už mi jen pošeptal tím svým hlasem těsně u ucha. Okamžitě mi naběhla husí kůže. Jestli budu reagovat pokaždé takhle, tak to dlouho nevydržím.
"Co bylo, bylo." Odpověděla jsem mu co nejtvrdším hlasem a snažila se uklidnit. Mimoděk jsem se podívala na hodinky. Čekala jsem totiž na Matta ve společenské místnosti a narazila na Siriuse, na kterého narážím podezřele často. Nevím jak to dělal, ale ať sem se hnula kamkoliv vždycky se tam nějak octnul i on. Jenže my dva v místnosti znamenáme nevybuchlou časovanou bombu.
"Tak kde sakra si Matte?" Úplně jsem zapomněla, že nejsem v místnosti sama, myslela jsem, že Black se zdekoval a nějaké třeťačky v rohu mě nemohly rušit.
"Copak? Už tě berou jen zajíčci?" Škubla jsem sebou, vážně jsem si myslela, že už odešel.
"A i kdyby tak co?" Tohle fakt přehnal, dívám se na něj a říkám si jak to, že lidé, které milujeme nám dokáží tolik ublížit.
"Ahoj Kate, Sirie." Matt....konečně....
"Ahoj, konečně..." "Nazdar Matte, No....doufám, že si to rande oba užijete." Had jeden....chystá se odejít, fajn ať si myslí co chce....
"Jaký rande?" Matt je pěkně zmatenej, Sirius zato docela uklidněnej....
"Kate a já nemáme rande. Potřebuju pomoc s jednou pasáží do Astronomie, nemůžu najít Velkého psa a navíc potřebuju nějaké podrobnosti. Nechceš se taky přidat?" Úplně jsem ztuhla. Všichni kolem mě se zbláznili jenom já jsem asi normální.
"No Matte myslím, že tady Blacka..." dám na jeho příjmení velký důraz, aby mu bylo jasné, že řeč je o něm " to nezajímá, takže pojď." a táhnu Matta co nejrychleji ze společenky ven, bohužel ne dost rychle.
"Vážně? Tak to bych ti taky mohl pomoci Matta, já náhodou taky vím, kde Velký pes leží a Kate by ti mohla říkat podrobnosti mezitím co já ti ho budu ukazovat." (Fakt to zní tak blbě jak si myslím?)
Vědět, že to dopadne takhle tak se s ním setkám až tady. Ale při mé smůle by Sirius stejně došel.....
"Tak začneme?" Zeptám se
"Jo jasně povídej a ty Sirie ukazuj." Povzdechnu si.
"Sirius je nejjasnější hvězda v souhvězdí Velkého psa." Nenápadně kouknu na Siria, ale ucuknu, protože Sirius se na mě dívá. Rychle se proto snažím pokračovat ve výkladu, ale cítím, že rudnu. "Nejlépe ho najdeš, tak že pojedeš po Orionově pásu dolů do leva jakoby, až tě trkne přímo do očí.
Existuje i pověst ze starého Řecka, kde se praví jak se on a jeho pán tedy Orion dostali na nebe. Stíháte?" Já si tady melu svoje a ani nevím jestli Matthew stíhá.
"Jo jasně, stíháme úplně v pohodě. Pokračuj dál." Usměju se
"Takže kde sem to...jo aha takže Orion byl lovec, říká se, že jeden z nejkrásnějších a zároveň nejlepších lovců, kteří pobívali na Zemi dokonce dostal darem od své matky psa Lailapsose. Byl synem mořského boha Poseidona a "
"Promiňte, ale poslala mě sem profesorka McGonnagalová." Přestala jsem vykládat, jestli ji poslala McGonnagalka je to důležitý.
"A co potřebuje naše Minerva?" Všichni se vykuleně podíváme na Siriuse, který to vypustil. Někdy mě jeho drzost vážně překvapuje.
"Kate Martensová má jít za ředitelem, prý s ní potřebuje mluvit o jisté neodkladné záležitosti. Jo a říkala ještě něco o citrónových bonbonech."
"Eh, díky Lucy." A naše prefektka mizí stejně tiše jako se i objevila. Jsem trochu zaražená, o čem chce Brumbál mluvit? A semnou? Otočím se zpátky k těm dvěma a je mi jasné, že chtějí nějaké vysvětlení. Já jen pokrčím rameny, nevím co jim mám říct, vždyť já sama nevím co mi chce.
"Takže....Matte promiň, budu muset, sám si slyšel. Ale jsem si jistá, že tady Sirius ti to jistě dopoví a kdyby náhodou ne tak v knihovně určitě bude nějaká knížka, která o tom mluví."
"Díky, moc ste mi pomohli oba a zkusím se na to mrknout tak či tak. Zatím ahoj." Mile se ještě na sebe usmějeme a já mířím k pracovně Brumbála. Když tam dojdu trkne mě, že neznám heslo. Chvíli přemýšlím, přehrávám si všechno co mi řekla naše prefektka Lucy a pak mi to dojde....říkala Citrónové bonbony. Jakmile to dořeknu chrlič přede mnou uskočí a za ním se objeví vyjíždějící schody. Nastoupím na ně a nechám se vyvézt až nahoru, na co šlapat, když je to tak dobře udělané.
"Ťuk, ťuk." Zaklepu a čekám co zazní.
"Dále."
"Dobrý den pane řediteli." Zdvořile pozdravím.
"Prý jste se mnou chtěl mluvit." Připomenu mu, když nic neříká. Jen se slabě usměje.
"Ano, slečno, posaďte se. Víte proč?"
"Ne, vůbec netuším." Rozhlížím se po Brumbálově pracovně, vypadá to tu krásně. Všude na stěnách tu visí předešlý ředitelé školy, někteří spí, jiní vykukují a jiní nepokrytě zírají a čekají proč tu jsem.
"Přišel mi dopis od Vaší matky. Píše, že by Vás chtěla vzít ze školy, protože se prý máte vdávat." Už při jeho první větě jsem ho neposlouchala, jen se dívala na fénixe, kterého má Brumbál v kleci. Je nádherný. Brumbál si mého pohledu, přirozeně všimne.
"Je nádherný, že?" Položí mi úplně jinou otázku než bych čekala.
"Ano, to je. Víte, občas bych chtěla umět létat. Mohla bych pak uletět všem starostím a nic neřešit. Jak jste právě řekl pane řediteli mám se vdávat, ale za někoho koho vůbec neznám a tudíž nemiluju a toho koho ano toho se musím vzdát. Takže ať se na to dívám z jakýkoli strany vždycky někomu ublížím." Brumbál jen poslouchá, nepřerušuje mě, mám pocit, že slyším jak mu to v jeho hlavě šrotuje jak přemýšlí.
"Mám pro Vás návrh." Dychtivě na něj pohlédnu. "Vzhledem k tomu, že Vám bude 17 až 30. června snažím se natáhnout Vaše uvolnění ze školy co nejdále to pujde. Jak jistě víte OVCE se budou skládat na začátku května možná uprostřed. Do té doby musíme vymyslet další řešení. Vás něco napadlo?" Zeptá se mě a čeká co mu řeknu. Napadla mě spousta možností první zabít se, ale to není řešení a to mu ani říkat nebudu a pak lepší. Počkat do plnoletosti a pak se skrývat před svou vlastní matkou.
"No napadlo mě pane řediteli, počkát do své plnoletosti a modlit se, aby mě do té doby má matka odsud nevytáhla. A když by to nevyšlo utéct a někde se skrývat."
"Hmmm....dobrá, to je dobrý plán. Popravdě chtěl jsem navrhnout něco podobného, ale tím, že jste to navrhla sama je to lepší. Takže se domluvíme takto, pokusíme se Vaši matku přesvědčit, aby svatbu odvolala a jestliže odmítne pomohu Vám se skrýt." Když Brumbál domluví jsem v šoku, jen tam sedím a koukám na něj. Překvapil mě.
"A teď běžte myslím, že tu novinu musíte někomu říct. A nebojte nikdy není tak zle jak se zdá." Povzbudivě se usměje a možná i mrkne. Jsem pěkně zmatená. Během cesty do Nebelvírské společenky mi to, ale všechno dojde a začnu se usmívat. Možná, že opravdu nebude tak zle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragea Dragea | Web | 18. prosince 2007 v 20:42 | Reagovat

Další supr kapitola... mno musím říct, že Brumbál vždy překvapí ;)

2 Jenny Jenny | Web | 18. prosince 2007 v 21:30 | Reagovat

Skvělá kapitola!! Jsem zvědavá, jak se to bude dál mezi Kate a Siriusem vyvíjet...A Brumla je super=D Doufám, že ta její máti ten svůj pošahanej nápad se svatbou odvolá...moc se těšim na další, doufám, že jí napíšeš brzyy!

P.S:Vzkaz pro všechny, co tuhle užasnou povídku čtou: Lidi, jestli to čtete, což si myslím, že jo, napište sem komentář, jak se vám to líbí...každej autor je rád za odezvu, a když nepřichází, mohlo by se stát, že přestane psát=( A to by bylo v případě Danule obrovská chyba=( Protože píše fakt svěle...tak prosím, písněte jí sem komentář...

3 evelis evelis | E-mail | Web | 3. února 2008 v 12:46 | Reagovat

No tak to s tebou naprosto souhlasim Janny,ale největší pravděpodobností je,že na tomhle sqelém blogísku ete moc lidí nebylo,páč kdyby jo,tak je zejména u téhle povídky stovky úžasnejch komentů......a Danulo,jestli to v hlavě máš,piš dál,prosím,moc prosím a smutně koukám(vím že po týhle kapče je napsanejch dalších dvacet,ale stejně) páč tu budeš mít aspon nás tři ,co se vždycky nadšeně budeme vracet:D:-P

4 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 22:26 | Reagovat

No prostě super! Pomoc od Brumbála, co jiného od toho dobrotivého staříka čekat ;-) Moc super kapitolka a dodala i trochu optimismu na otázku její svatby. Jinak souhlasím s holkama...

5 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 17:20 | Reagovat

páni, tak ten Brumbál je borec..:) ale tak, je to Brumbál, kdyby nenabídl pomoc, asi by to nebyl on!

váážně krása

6 evi evi | 9. října 2008 v 14:08 | Reagovat

Brumbál evidentně tíhne k citronovým pochutinám:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama