16.kapitola

25. prosince 2007 v 14:22 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Ahoj tak jak vám dopadl Štědrý večer? Doufám, že dobře, že vám Ježíšek přinesl co jste chtěli....

Ale co jsem chtěla k téhle kapitolce? Chtěla bych vás poprosit, alespoň o pět komentíků. A proč? Protože jak jste si určitě všimli mám tady počítadlo a chodí vás sem hodně tak si myslím, že by vás to nezabilo napsat třeba i je to dobrý nebo já nevím co, prostě cokoliv. Takže jsem se rozhodla, že pokud tady u téhle kapitolky nebude těch 5 komentářů tak vám sem další pokračování nedám. Je mi to líto, ale je to tak. Moc se omlouvám Dragee a Jennys, které mi komenty dávájí a budou díky ostatním ochuzeny o další pokračování. Pěkné počtení.


Už zase se mi zdá sen o Siriusovi, ale tontokrát je to tak jiné, tak...opravdové. Jsme spolu, v kostele. Říká jak mě miluje a políbí mě. Bylo to tak krásné a když mi pak unikne jeho jméno. Jsem vzhůru úplně. Zmateně se rozhlížím kolem sebe, ale jediný koho vidím je Čmuchal.
"Páni, to bylo tak živý." Zašeptám a rukou si přejíždím po rtech. Čmuchal na mě jen hledí.
"Víš zdál se mi sen o klukovi, kterýho mám ráda." Čmuchal si položí hlavu na můj klín a kouká svýma očima na mě. "Ale se kterým zároveň nemůžu být. Strašný co?" Jen přivře očima v němém souhlasu. Je to dobrý posluchač, na nic se neptá a tiše poslouchá. "Asi by si chtěl vědět proč, co? Hmm, tak teda....moje máma mě chce provdat za kluka jménem Clayton, protože je to v nějaký smlouvě a navíc je z vážené a starodávné kouzelnické rodiny. Proto nemůžu se Siriusem, tím klukem být, protože kdyby zjistila, že mám přítele tak by mu mohla něco udělat. A to já nechci, nechci, aby mu někdo ublížil ikdyž to už jsem asi udělala já sama." Čmuchal se postaví po mém proslovu do pozoru a vypadá fakt naštvaně, potkat ho teď někde tak se leknu a možná ho budu považovat za smrtonoše.
"Klid já si ho nevezmu, nevezmu si nikoho koho bych nemilovala." Uklidňuju ho, trochu to zabírá, protože si zase v klidu lehne zpět do klína. "A navíc Brumbál, náš ředitel mi slíbil pomoc. Pokud nebude zbytí, schová mě před mou matkou. Ale na to, abych byla s tím koho miluju je stejně pozdě, protože jsem mu moc ublížila. Chápeš?" Myslím, že kdyby mohl mluvit asi by mi řekl to samé co James s Lily. A to: "To úplně mění situaci, měla by si mu to říct. On to určitě pochopí." Chci ho za to pohladit, ale ucukne a běží ke dveřím, na okamžik se zarazím, ale nakonec si obléknu svoje džíny a svetr a jdu ho vypustit na pozemky. Asi se mu chce jen ven. Doprovodím ho proto až dolů k Zapovězenému lesu, kde mě opustí a vracím se do hradu na snídani. Jsem tam mezi prvními, ale to mi dneska vůbec nevadí, cítím se po dlouhé době dobře i ta snídaně mi dneska chutná.. Po chvíli si ke mně přisedne Remus, sám, vypadá sklesle. Nedřív to přisuzuji úplňku, ale ten včera nebyl.
"Dobré ráno."
"Dobré." Pozdravíme se.
"Kde máš zbytek?" Ptám se, protože většinou chodí vždycky ve skupině.
"James čeká na Lily a Petr se Siriem se ztratili."
"Aha, že by někam spolu? A co Eve?" Remus se mému vtipu zasměje, ale při zmínce o Eve se zachmuří.
"Eve? Nevím, rozešla se se mnou." Vykulím oči a zakuckám se při jídle.
"Co...cože? Kvůli čemu?" Smutně na mě pohlédne.
"Kvůli mému tajemství." Lily Remusovi řekla, že víme o jeho málem chlupatém problému a že nám to vůbec nevadí. Vzal to docela dobře, asi byl rád, že i přesto se s ním dál bavíme.
"Jenom kvůli tomu? To nemyslíš vážně Reme." Obejmu ho, je mi jasné, že to bolí.
"Já ji chápu Kate. Je to přirozené, že se bojí." Objímám ho ještě chvíli, pustím ho až když začne do síně proudit více lidí. Mezi lidmi co přicházejí je i zbytek naší party až na Petra ten je někde pryč. Docela se divím, že vynechal snídani, tu si nenechal nikdy ujít. Ostatní tomu, ale moc nepřikládají. Co mě, ale překvapí ještě víc je když si k nám přisedne i Sirius, tedy vedle mě. Vůbec se nemračí, spíš usmívá a ještě žertuje.
"Dobré ráno vespolek. To máme pěkný den." Všichni na něj koukáme jako by byl zkouřenej. Asi bych se tomu ani nedivila
"Dobré ráno. Co se stalo, že si tak dobře naladěn a kde si vůbec byl včera v noci?"
"Si zbalil nějakou žábu, tichošlape?" Obě věty mě trochu zarazily. Znervóznělo mě to, ikdyž by mi to mělo být vlastně jedno. Nenápadně jsem na něj pohlédla.
"Ne brácho, něco lepšího." Zdálo se mi to nebo i on na mě pohlédl. Asi mi začíná hrabat.
"Vím něco, co je pro mě moc důležitý a co hodlám brzy napravit." Když tohle řekl zůstala mi lžíce viset na půl cesty mezi talířem a ústy. To není možné, on to nemůže vědět.
"Co se děje Kate? Nechutná ti?" On na mě mluví a v klidu? Tady se něco děje. Ostatní taky koukají vyjeveně, takže taky neví co se děje.
"Echrm....chutná, nedělej si starosti."
"To já rád a vždycky." Odpoví mi a štěkavě se zasměje, tak jak to umí jen on. A navíc mě obejme kolem ramen. Čímž způsobí, že mi v podbříšku až zamrazí.
"Co dnes budete dělat?" Snaží se Remus převést řeč na jiné téma. Vděčně na něj pohlédnu.
"No my jsme tady s Jamesem chtěli jít ven pod náš strom." Lily se na jmenovaného oslnivě usměje. A James jí to velice rád oplatí. Vím, že bych měla být ráda, že jsou konečně spolu, ale trochu jim i závidím.
"A proč ses vlastně ptal Reme, měl si připraveného něco speciálniho?"
"Moony? Nechte mě hádat....pude do knihovny."
"Fakt?" Hraju překvapenou. "Tak to se přidám k tobě. Jestli ti to teda neva Reme."
"No a já se přidám k vám." Šokovaně se podíváme po Siriusovi, který to vypustil z pusy.
"Kdo jsi a co jsi udělal s naším Siriusem?"
"Klid brácho, sem to já, jasný? Jen jsem si uvědomil, že bych se taky měl trochu věnovat tomu učení."
"No jen, aby. Tak my jdeme. Co ty Reme?." Zavelí James, zvedne se a podívá po Moonym, ale ten na svém místě nesedí.
"Kde je?"
"Huh, pojď zlato. Remus to asi nevydržel a šel do knihovny sám." Nevěřícně koukám na Jamese a Lily. Ta jen pokrčí rameny, usměje se na svého budoucího manžela a jdou spolu pryč směr pozemky.
"A co my dva?" Zašeptá mi moje láska do ucha.
"Promiň, ale co?" Úplně mě zaskočil. "Já jdu do knihovny, ty si dělej co chceš?" Jestli jsem čekala, že půjdu sama, spletla jsem se. Sirius šel pořád za mnou a něco mi pořád říkal.
"Jak se máš?"
"....."
"A co vlastně budeš v knihovně dělat?"
"....." Ignorovala jsem ho, dokud to šlo. Pak mi ruply nervy a zatáhla jsem ho do výklenku, kde obvykle stojí nějaký brnění. Dneska si asi vyšlo na procházku.
"A dost! Co po mě sakra chceš?" Vypálila jsem na něj, už toho mám dost. Jednou se hádá a pak je jako mílius.
"No konečně už jsem nevěřil, že to uděláš." Vyděšeně na něj hledím.
"Moment. Ty si...ty si to dělal schválně? Proč?"
"Protože tě mi....." Zarazím ho.
"Tohle mi neříkej." Jako by vůbec neslyšel. Přitáhne si mě k sobě a opře se čelem o moje.
"Miluju tě Kate Martensová a vždycky budu." Když to říká dívá se mi do očí. Vím, že to myslí vážně a nejraději bych mu řekla to samé, ale nejde to.
"Ale já tebe ne." Nedívám se mu do očí, nedokážu mu lhát a dívat se mu tam.
"To není pravda, to víme oba. Jen nechápu proč mi to neřekneš, proč se mi nesvěříš. To mi nedůvěřuješ?" Vyděšeně na něj hledím.
"O čem to mluvíš?"
"Mluvím o tom, že se máš vdávat a nechceš." Čeká, že něco řeknu, ale když mlčím pokračuje a tiskne mě na zeď za mnou.
"A mluvím taky o tom, že ikdyž mě miluješ." Jeho hlas přechází pomalu do šepotu. "Radší se budeš trápit, než abys mi to řekla. Svěřila se mi." Já se pomalu, ale jistě začnu tříst. To Sirius, ale ignoruje a začne mě líbat. Nejprve pomalu, nejistě. Pak, ale začne nabírat na intenzitě. Jazykem si klestí cestu do mých úst. Celou mě polévá horko, jeho doteky páli jako čert. Ráda bych mu podlehla.
"Mňau, mňau." Norrisová.....Ani ji nezaregistrujeme a už je u nás Filch. Na obličeji mu hraje jeho oblíbený úšklebek.
"Pan Black se slečnou Martensovou. To máme, ale štěstí miláčku. Odvedeme je za ředitelem co říkáš?" Norriska na něj čumí, nevím co čeká. "Máš pravdu ten tu vlastně není. Tak za profesorkou McGonnagalovou. Ano, tak to uděláme, pojď zlatíčko." Řekne jí a táhne nás za profesorkou. Netušila jsem,že Filch trpí schizofreníí. Tlumeně se zasměju, je to sranda.
"Taky sis všimla, že je Filch schizofrenní?" Při tomhle schodu vyprsknu znovu smíchy a snažím se to skrýt kašlem.
"Jo kdo by to řekl. Navíc se mi zdá, že se naší kočičce něco stalo." Norrisová totiž dost divně chodila i ten svůj vypelichanej ocas držela nezvykle dole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 25. prosince 2007 v 18:07 | Reagovat

Skvělá kapitola!! Schizofrenní Filch mě rozesmál a divná Norrisová taky=D Moc povedený, těšim se na další, snad se dočkám=(

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 25. prosince 2007 v 21:04 | Reagovat

Moc pěkné. Těším se na pokračování, i když se ho asi nedočkám. Je naivní počítat s 5ti příspěvky...leda bych sem napsala ještě 3 :P

3 Danula Danula | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 14:54 | Reagovat

Jo já vím, ale doufám. Ikdyž asi marně...no přinejhorším něco snad vymyslím;)

4 evelis evelis | E-mail | Web | 3. února 2008 v 13:06 | Reagovat

hustý vtipný:D brnění si vyšlo na procházku,fajný:Dpádim na další:D

5 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 22:46 | Reagovat

Super kapitolka!!!!!! Páni a mám dokonce ten tvůj pátý koment ;-)

6 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 17:40 | Reagovat

bylo to náádherné!! a to ke konci bylo skvělé, to s tím Sirim a Kate..:)

akorát, jsem moc nepochopila, proč je Filch vede k McGonagallové, když je teprve dopoledne .:)

ale jinak nádhera

7 evi evi | 9. října 2008 v 14:21 | Reagovat

Remusův chlupatý problém...zkouřený Sirius...:-DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama