17.kapitola

28. prosince 2007 v 17:37 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Ahoj přidávám kapitolu, ikdyž ste limit 5 komentářů nesplnily:(.

Si jako nemyslete, že jsem moc měkká to ne, ale jsme nemocinkaná takže za to můžou prášky a navíc na mě Jenny udělala psí kukadla a ty na mě zaberou vždycky....No nic dám sem tu kapitolu a půjdu do peřin se aspoň trochu vyléčit....


"To bude asi po útoku Čmuchala."
"Vážně? To by si zasloužil odměnu." Usměji se, ale vzápětí se zarazím. Jak o něm ví?
"Tak já si ji pak vyberu, co říkáš?" Usměje se co nejsvůdněji.
"Ty jeden zradnej, namachrovanej.....chlape." Procedím skrz zaťaté zuby. Málem jsem po něm skočila a uškrtila, jenže jsme už stáli před kabinetem McGonnagalky a Filch klepal. Vlastně neklepal, bušil.
"Dále." Ozvalo se zevnitř.
"Dobrý den." Pozdravili jsme slušně, když nás Filch vrazil dovnitř.
"Co jste vy dva prováděli?" Zeptala se McGonnagalová a nebezpečně při tom zúžila rty.
"My?....nic" Vyprskneme smíchy, protože jsme to řekli zároveň.
"Ha. Prej nic, muchlovali se v jednom výklenku blízko knihovny, paní profesorko." Šmírák jeden. "Našla je tam paní Norrisová." No samozřejmě, ta jeho chlupatá koule. Nesnáším tu blbou náhražku kočky.
"Je to pravda?" Obrátí se na nás.
"Ne tak docela paní profesorko." Odvětí Sirius a bojovně si stoupne přede mne, jako by měla každou chvíli Mcgonnagalka explodovat či co. "My se nemuchlovali, my se líbali a v tom výklenku jsme byli proto, že jsme nechtěli ohrožovat mravní výchovu mládeže." Jen zírám. Stále mě překvapuje. A nejen mě, protože McGonnagalová jen mávne rukou a vyhodí nás na chodbu s jakýmsi brbláním, že nemá čas řešit takovéto blbosti.
"Páni, že by přece jen byla normální?" Otočím se na Siriuse.
"Jo, asi jo, ale teď vyřešíme něco jinýho." Zahlásí a přehodí si mě jako pytel brambor přes rameno a utíká se mnou před hrad.
"Aaa okamžitě mě pusť." Vřeštím a snažím se do něj bušit. Moc mi to, ale nejde. To jsme, ale byli u jezera a všichni nám věnovali svoji pozornost.
"Momentálně se mi nechce." A provokativně si mě ještě víc na rameni nadhodí.
"Siriusi Blacku. Jestli mě okamžitě nepustíš tak.....tak zažiješ svoji noční můru." Vyhrožuju a snažím se vypadat vážně s červenou hlavou.
"Tak dobře. A vážně chceš pustit?" Že by to vážně zabralo?
"JO!"
"Když jinak nedáš." A hodí mě do jezera, kam s hlasitým Uááá padnu. Když se po chvíli vynořím a prskám vodu. Všichni se směji a nejvíc strůjce mé potíže.
"Nechceš pomoc?" Zeptá se nakonec a podává mi ruku, aby mi pomohl na břeh. Jakmile se ho chytnu, andělsky se usměju a stáhnu ho za sebou do vody. Bylo vidět, že to nečekal, takže se nestihl ani nadechnout. Já mezitím vylezu na břeh a dojdu za Lily a Jamesem, kteří seděli pod stromem.
"Kdyby se někdo ptal, nejsem tu, nikdy jsem nebyla a nebudu." S tím jsem vylezla nahoru nad ně na strom. Chvíli po mě se přižene mokrý Sirius. Docela mu to sluší, jak mu kape voda z vlasů a oblečení.
"Kde je?" Soptí naoko.
"Kdo?" James je fakt dobrej, by mohl dělat herce.
"Kate! A neříkej, že tu není brácho. Viděl jsem jak běží k vám." Musím se hodně držet, abych nespadla z větve, na které sedím.
"Promiň tichošlápku, ale nejsem pták na stromě." James mu nepřímo napověděl! Zrádce jeden.
"Na stromě říkáš? A hledá mě v koruně moji maličkost.
"Tady jsi." Prstem na mě ukáže a tváří se přímo ďábelsky.
"Pojď dolů." Říká mi po dobrém.
"Pojď ty nahoru." Odpovídám mu. Vyhrožuje mi pohledem a pak začne hledat něco v hábitu.
"Co hledáš Siriusi?" Nic, ignoruje mě a dál si prohledává kapsy.
"Siriusi?" Tohle je vážný, vytáhl hůlku.
"Kate? Si si jistá, že neslezeš dolů ke mně?" Na chvíli, vážně malilinkatou chvíli zauvažuju, že bych i slezla, ale to by si pak myslel, že ho poslechnu pokaždé.
"Ehm....jo."
"Fajn." Mávne hůlkou a pronese Wingardium leviosa. Já se samozřejmě snesu přímo na něj, čímž ho smetu dolů pod sebe. Aspoň nějaké zadostiučinění.
James a Lily se samozřejmě skvěle baví naším počínáním.
"Hele vy dva, nechtěli byste mi náhodou pomoct?" Nevím totiž jak je to možný, ale nějakým způsobem se nemůžu od Siriuse odlepit.
"Promiň Kate, ale sama sis to zavařila tak si sama pomož." Zalapu po dechu.
"Lily?! To nemyslíš vážně, vždyť to James mě prozradil." Snažím se argumentovat a ten bídák Sirius se skvěle baví.
"Žádné Lily, James za to nemohl tak ho do toho netahej Kate." Super. Znuděně se opřu o Siriusův hrudník a snažím se vymyslet, jak se od něj dostat. Je mi to sice příjemný, ale nemusí každý kolem vědět, že Kate Martensová chodí s Bradavickým casanovou Siriusem Blackem. Z přemýšlení mě vytrhne Sirius, jak jinak.
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se a přitom mapuje můj obličej a krk kopretinou, kterou si nejspíš vyčaroval.
"Nad tím jak to rychle ubíhá. Jak za chvíli budeme skládat OVCE a tím pádem konec školy. A kdo ví co bude pak? Chci říct, co s námi bude? Lily s Jamesem se vezmou, Remus bude dál studovat, Petr nejspíš taky. Ty si budeš užívat života a já.....já utíkat před mámou, pokud se nestane zázrak. Chápeš co tím myslím?." Podívám se na Siriuse, jestli to chápe.
"Kate," Konejší mě. "Ať se stane cokoli já tu budu pro tebe navždy. A nikomu nedovolím, aby mi tě odvedl nebo ti ublížil." To mě uklidní, na chvíli.
"Já vím a věřím ti." Políbím ho a konečně se mi podaří postavit. "Už půjdu do hradu, ale klidně tu ještě zůstaň s těmi dvěmi." Kývnu k Jamesovi a Lily. "A aspoň je na chvíli udržíš od sebe." Usmějeme se na sebe a já mizím nahoru do hradu a konečně do knihovny.
Na chodbách skoro nikdo není, všichni jsou buď venku u jezera nebo zalezlí ve společenských místnostech. Asi bych šla rovnou do knihovny, ale to by mě nesměly vyrušit hlasy.
"Já nic neudělal, pusťte mě prosím." Na okamžik se zaposlouchám. " Ha ha ha. Proč bychom to dělali? Nás baví si hrát." Ten druhý hlas znám. Zní to jako Bellatrix. Rozeběhnu se k místu odkud tuším, že se hlasy ozývají. Neběžím však dostatečně rychle neboť Zmijozelští stihnou na toho chudáka, myslím, že se jmenuje Jeffries a je z Mrzimoru, použít jednu ze zakázaných kleteb Cruciatus. Do chudáka Jeffriese se zabodne snad sto jehel. Musí to být dost bolestivý, hrozně totiž křičí. Pak jeho křik ustane a já vidím na zemi vzlykající klubíčko. To jim, ale nestačí.
"Pohrajeme si ještě trochu. Co vy na to?" Do tohohle člověka bych to opravdu neřekla.
"Myslím, že tvému bratrovi by se to nelíbilo." Klidně oznámím a postavím se před Jeffriese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragea Dragea | E-mail | Web | 28. prosince 2007 v 20:22 | Reagovat

Další super kapitolka ;)

2 Jenny Jenny | Web | 30. prosince 2007 v 19:39 | Reagovat

Nádherná kapitola!! Jsem ráda, že moje psí oči zabraly=D Jdu si přečíst tu další

3 evelis evelis | E-mail | Web | 3. února 2008 v 13:22 | Reagovat

super

4 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 22:53 | Reagovat

Super jako vždy! Páni, snad jí nic neudělají, jdu to zjistit do další kapitolky ;-)

5 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 17:49 | Reagovat

krásná kapitolka! a ten konec jsi opět usekla.:)) doufám, že ji Regulus nic neudělá!

6 evi evi | 9. října 2008 v 14:26 | Reagovat

dobrý, jak je McGonnagalka vyhodila, že tyhle "blbosti" nehodlá řešit:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama