9.kapitola

1. prosince 2007 v 18:56 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Přestože jsem unavená jako kotě, píšu další kapču. Tak si toho važte:)

Jinak děkuju těm kdo mi dávej komentáře-Dragea a Péťa a pak taky těm co to čtete a vydržíte u toho, ale chtělo by to ještě ty komentáře:) třeba i ahoj....no nic....

Za dvě hodiny mě našla Lily sklánějící se nad rozházenou skříní.
"To je dneska den uklízení?"
"Ne proč?"
"Já, jen, že sama a dobrovolně ulízíš."
"Haha, fakt vtipná. Koukám, že ti to chození s Jamesem prospívá."
"Co se děje?" podívám se na ni uslzeným pohledem a vrhnu se jí do náruče.
"Lily, já už dál nemůžu." kouká na mě vylekaně.
"Co se stalo? Něco s mámou? No tak Kate mluv!"
"Jo teda ne to s tím taky souvisí...já se asi zamilovala, ale nemůžeme spolu být." Lily se zhluboka nadechne a zase vydechne.
"Tak tohle tě trápí? To bude v pořádku, uvidíš." povzbudivě se na mě usměje "A tohle" mávne hůlkou směrem k mé skríňi "uklidíme a necháme na později. A teď půjdeme dolů ke krbu trochu se ohřát."
"Dobře." rezignovaně souhlasím a jdu s Lily dolů. Vzápětí toho však zalituju, protože dole s Jamesem sedí i Sirius. Otočím se na patě a zase se hezky vrátím do ložnice. Rovnou jsem si lehla a zatáhla závěsy. Ani jsem se nestihla převléct a usnula jsem neklidným spánkem.
Ráno je naštěstí sobota, takže můžu nerušeně ležet v posteli nebo jsem si to alespoň myslela než mi to Lily vyvrátila.
"Kate? Jsi už vzhůru?"
"Ne." a otočím se na druhý bok.
"No tak, Kate, vstávej. Dneska se hraje zápas."
"Už dneska??" to snad není pravda. Proč?! Někdo tam nahoře mě nemá rád.
"A musím tam."
"Musíš! Takže vstávej a oblíkat, ať už můžem jít."
"Chjo! Už du." zápas mámě hrát s Mrzimorem. Což znamená, že tam bude jak Sirius tak i Joe.
"Kate?"
"Ano?" ještě, že tady na tribuně není tak vidět, nerada bych se tady s ním střetla.
"Neřekla jsi mi do koho jsi se zamilovala."
"Lily..." hodím na ni prosebný pohled "promiň, já o tom nechci mluvit." dál se k tomu naštěstí nevyjadřuje, protože ji zaujal James, který právě podle všeho uviděl Zlatonku. Vydal se totiž střemhlav dolů a tím nám vlastně zajistil vítězství nad Mrzimorem 390:160. Hned jak přistál vrhla se k němu Lily, která seběhla a já v závěsu za ní tribunu v rekordním čase a políbila ho. Aspoň někdo má štěstí. Chci se otočit a jít nahoru do hradu, ale jakmile to udělám koukám do těch dvou nejkrásnějších a zárověň nejnenáviděnějších očí jaké znám.
"Huh, promiň" chci se prosmýknout kolem něj, ale chytí mě a na krátký okamžik vidím v jeho očích tu něhu jako když jsme spolu tančili. Pak mě konečně pustí, ten okamžik je pryč a já rychle mizím bez otočení v hradě. Do rána jsem neusnula, nejen kvůli bouřlivým oslavám, ale i kvůli myšlenkám, které mi nedaly spát.
Na Vánoce mi už se všechno uklidnilo. S Lily jsem vypadal v pohodě, ale když jsem pak osaměla, byla jsem jako tělo bez duše. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Stromeček byl krásný, Hagrid jako vždy vybral ten nejhezčí a nejmohutnější, nálada koneckonců taky. Dárky se vydařily-od mámy pár drobností, ten největší dárek co mohla mi už dala a moc se mi nelíbil. Od táty klíče od bytu v Londýně(asi se mi snaží vynahradit těch 10 let nezájmu). Od Lily a Remuse pár knížek k OVCE, od Jamese pár věciček od Taškáře od Eve nějaký líčidla a od Siriuse řetízek s malým přívěškem ve tvaru oříšku, ale ten jsem nechala v krabičce. Nemůžu ho přijmout, alespoň prozatím.
Na Silvestra byly bujaré oslavy a na Nový rok krásný ohňostroj jako ostatně vždycky, ale letos jsme to tak nějak prožívali jinak. Věděli jsme, že to vidíme naposled. A od ledna se k tomu všemu ještě přidružilo učení na OVCE. Všichni jsem se zklidnili, žádné srandičky jen učení. V únoru to bylo lepší, přece jen už jsme si zvykli.
"Remusi, prosím tě podáš mi tu knížku?"
"E kterou, Kate?"
"Tu o Obraně během staletí."
"Tady"
"Díky, jsi zlatíčko"
"Kate, ten je můj." odpoví mi Eve s úsměvem
"Já vím, kamarádce bych kluka nepřebrala."
"Uf." Sirius vztane a chystá se odejít
"Hej, kam jdeš brácho?" James není brácha to je starostlivá maminka
"Na rande" řekne Sirius Jamesovi a prochází otvorem.
"On ještě pořád chodí s Joe?"
"Jo ještě pořád" odpoví James na Remusovu otázku.
"Víš Moony, já tomu nerozumím. Něco se mu muselo stát."
"Taky si myslím."
"Co řešíte?"
"Nic Lily, jen nám dělá starost Sirius. Moc dlouho chodí s jednou holkou."
"To je snad dobře, ne? Nejspíš se umoudřil." musí to rozebírat zrovna přede mnou?
"To ano, ale on i nemiluje." aniž bych chtěla sama od sebe začnu poslouchat "Stačí se na něj podívat, když s ní je. Jako by byl jinde, je to jiný než u předešlých holek. Tady ho něco drží." donutím se přestat poslouchat a dopsat to pojednání. Už v 10 to zabalím, nechám je samotné a odcházím zrovna ve chvíli kdy se vrací Sirius. Nepodívám se na něj a jdu spát, jsem tak blbá a takhle je to se mnou pořád. Už si ani nepamatuju kdy jsem udělala žertík jen samá škola, úkoly a spánek. A proč? Protože pořád věřím, že život je procházka sadem, ale tak to není. Ke všemu má být ještě Valentýn to je na mou depresi jak hřebíček do rakvičky.
Tak je tu konec kapitolky, další přibyde v pondělí večer a pak možná i v úterý neb jak jistě víte probíhá stávka učitelů za zvýšení platů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 11. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

To je smutný!! jak se trápí=( no, doufám, že se to nějak vyvine..jdu na další

2 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 21:57 | Reagovat

Páni, to je celkem ne depresivní, ale aspoň trochu smutná kapitolka ;-)

3 luckily luckily | Web | 8. srpna 2008 v 22:18 | Reagovat

v jednom ohledu tu holku chápu.. Siri je sukničkář každým coulem, ale vypadá to, že se změnil, tak nechápu, proč tolik trápí sebe i jeho!;) ale jo chápu, bylo by to moc jednoduchý..:))

krása

4 ClaireM ClaireM | Web | 7. prosince 2008 v 14:53 | Reagovat

Je to fakt hezký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama