2.kapitola - Na nádraží

20. ledna 2008 v 22:30 | Já |  - Pomsta nebo něco víc?
Nazdárek, mám tu historicky druhou kapitolu k Pomsta nebo něco víc? Omlouvám se za prodlevu, ale nějak se mi to nechtělo hodit do počítače....A ještě připomínka už jste hlasovali u coolavril?:)


Takže doufám, že si tuhle kapitolu užijete a prosím na chyby nehleďte. Jsem utahaná jako kotě, takže fakt nemám náladu to čist po sobě ještě jednou...Jinak(moje oblíbené slovo, všímate si:)) kapitolka k Tichá voda bude asi až zítra nevím, neslibuju sice ji mám napsanou na papíře, ale nevím jak to bude s počítačem. No, ale už nebudu otravovat snad jen děkuju všem za komenty a za další budu jenom ráda ;)
Jako tradičně bylo na nádraží mnoho lidí, kteří nabírali různé směry. Mohli jste tu vidět různé existence - právníky, dělníky, tuláky, policisty a ve dnech začátku a konce školního roku i spoustu malých i velkých školáků mířících do, ze školy.
"Max taky budu umět to co ty?"
"Co myslíš?"
"Čarování a přemísťování."
"Pšt. Víš, že o tom nemůžeme mluvit na veřejnosti." Pokárá ho Max.
"No tak Max, myslíš, že budu?"
"Určitě." Uklidní ho. "Ale teď pojď, máme nejvyšší čas. Projdi první a počkej na mě." Chvíli po Troyovi prošla i Max.
Když se však vynořila na druhé straně a sháněla se po svém bratrovi.Všude se po něm rozhlížela, ale nikde ho neviděla. Místo něj, ale zahlédla svoji nejlepší kamarádku Louenne Brooksovou. Bezesporu nádhernou dívku s čokoládově zbarvenými vlasy po pás a s těmi nejzelenějšíma očima, které však nemohly svou barvou soutěžit s očima nebelvírské primusky Lilyan Evansové.
"Ahoj Lou." Pozdraví se ty dvě.
"Ahoj. Co tu tak zběsile pobíháš?"
"Hledám Troye. Neviděla si ho tady někde? Jasně jsem mu řekla, aby na mě počkal za přepážkou." Ptá se vylekaně a trochu i naštvaně.
"Troye? Uvidíš, že se brzo najde. Vlastně, když o tom mluvíme, tak ho vidím."
"Kde?" Zeptá se a začne hledat ve směru Louenna pohledu.
"No to snad ne!" Vykřikne Max o poznání naštvaněji. "Promiň Lou, musím pro něj. Jestli chceš jdi do vlaku, pak tě najdu."
"Dobře. Hlavně na něj nebuď moc přísná." Zavolá ještě kamarádka na její vzdalující se záda a odebere se hledat volné kupé.
"Kluci to bylo fakt super. Jak jste to udělali?"
"Tajemství." Mrkne na něj černovlasý kluk a uličnicky se při tom usměje až se některým přítomným dívkám podlomí kolena.
"Troyi Henry Stokesy!" Upozorní na svoji přítomnost Max všech pět chlapců, jež ještě před chvílí o něčem vzrušeně diskutovali.
"Max? Ty se na mě zlobíš?" Zeptá se Troy a upře na svoji starší sestru svá kukadla. Moc dobře totiž ví, že na ni jeho pohled zabírá. Vždycky když něco provedl a měl být potrestán, udělal na Max oči a ona ho prostě potrestat nemohla.
"A ty se mi divíš? Jasně jsem ti přece řekla, že na mě máš počkat a ne si tady trajdat bůh ví s kým."
"Dyť tu čeká, no ne?" Skočí ji do řeči malý obtloustlý chlapec. To, ale neměl dělat.
"Sklapni Pettigrewe:" Vyštěkne ledově Max. "Na tvůj názor se nikdo neptal a navíc je to mezi mým bratrem a mnou takže se do toho nepleť."
"Ale Max…" Zkusí ještě její bratr. Je mu jasné, že když je jeho sestra naštvaná není radno si s ní zahrávat.
"Páni Stokesová, ty si nějak nabroušená." Snaží se odpoutat od Pettigreuwa její pozornost onen černovlasý chlapec, který před tím mrkl na Troye. "S náma se mu nic nestane."
"Hele Blacku ty na mě radši nemluv, jsem na tebe ještě naštvaná kvůli Louenne. Za to co si ji provedl na konci roku." Objasní mu dívka stroze.
"A ty Troyi?" Podívá se na svého brášky naštvaně, ale pak se mírně usměje. "Mi tohle už nedělej. Bála jsem se, že se ti něco stalo. Půjdeš se mnou do vlaku?" Zeptá se ještě jakmile si všimne, že se nejistě ošil.
"No víš já,…"
"Prostě může zůstat Troy s náma? Dáme na něj bacha Stokesová."
"No pokud na něj vážně dohlédnete a nedostanete ho do problémů tak jo." Troy si okamžitě šťastně výskne div, že neskočí na Max.
"Ale jestli se mu něco, cokoliv stane tak si mě nepřejte." Pronese ještě Max, podívá se na kluky hrozivě a pak jen vesele praví "Tak ve vlaku. Ahoj." A odkráčí pryč.
Kluci na ni zůstanou konsternovaně zírat. Jeden s potupným šklebem a druhý s obdivným, který však brzy vystřídal pohled lovce číhající na svou oběť.
"Tak Stokesová přes prázdniny nějak zkrásněla nezdá se vám? Má už kluka Troyi?"
"No měla. O prázdninách chvíli chodila s nějakým Andreasem, ale už spolu nechodí." Zadurdí se chlapec.
"Proč? ´" Zeptá se zvědavě ten malý obtloustlý kluk.
"No on byl strašnej, vůbec mě neměl rád. Furt jsem mu vadil, tak to Max skončila." Odvětí klidně na otázku.
"Tak toho se u nás nemusíš bát." Povzbudí ho kluci a Black se jen lišácky usměje.
"Pojďte, radši půjdeme už do vlaku, za chvíli už odjíždí tak ať nenaskakujeme jako posledně."
"Ale byla to sranda a tobě se to taky líbilo a neříkej, že ne Moony."
"No trochu jo, ale víš co říkala Max, máme na Troye dát pozor ne ho hned zmrzačit." Chlapci se proto raději sebrali a odebrali směr vlak. Ostatní jim uhýbali z cesty, vlastně to vypadalo, že jim tvoří uličku. Jak by taky ne, když právě procházeli tolik známí Pobertové.
Záškodnická parta, postrach celých bradavic. Čtyři chlapci a co dokážou? Jejich žertíků se obávají i tolik vážení profesoři.
Sirius Black - Bradavická hvězda a sukničkář. Jeden z vůdců záškodníků. Vysoký, svalnatý, černovlasý skoro muž s aristokratickými rysy a bouřkovýma očima pod jehož pohledem roztála kdejaká bradavická studentka a nejen pod jeho pohledem.
Petr Pettigrew - Jak už bylo řečeno malý obtloustlý kluk s pískově žlutýma vlasama a modrýma očima. ocásek této party, vždy plácne něco nevhodného. Jinak docela milý kluk, který ze sebe rád dělá nekňubu.
James Potter - Další hvězda Bradavic. Chytač a kapitán nehelvítského famfrpálového týmu. Též vysoký, svalnatý s černými neposednými vlasami a s těma nejoříškovanějšíma očima. Už bezmála šest let je beznadějně zamilován do nejchytřejší a podle něj i nejkrásnější dívky Bradavic Lilyan Evansové, která ho však bytostně nenávidí.
A nakonec Remus Lupin - Nejinteligentnější z celé party. Taktéž vysoký, trochu vyhublý s jizvami na obličeji, hnědými vlasy a modro-zelenýma očima. Jeho poznávací znamení je obnošený hábit a kniha v ruce a pak taky to, že jednou za měsíc se vytratí pryč, údajně za nemocnou matkou, ale jen pár zasvěcenců ví, že ve skutečnosti je Remus vlkodlak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 21. ledna 2008 v 17:22 | Reagovat

je to supeeeer!!!! Takže lovec jooo? :)))

2 Danula Danula | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 17:46 | Reagovat

díky:) no jasně, jen si to představ...já se u toho vždykcy řežu:D

3 Dragea Dragea | Web | 22. ledna 2008 v 9:10 | Reagovat

pěkné :)

4 Maysie Maysie | Web | 24. ledna 2008 v 20:54 | Reagovat

Já jdu na další kapču, jinak pěkný.. :o)

5 Jenny Jenny | Web | 25. ledna 2008 v 19:15 | Reagovat

Wow!! Super skvělý!!! Tak já letim dál, jsem tu dlouho nebyla=D Tak mám co dohánět

6 MarryT MarryT | Web | 18. května 2008 v 9:02 | Reagovat

Krásně popsané! Jen bych se asi cítila trochu provinile,kdybych nechala svýho brášku s pobertama. Ale co, aspoň bude mít ve vlaku trochu klidu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama