23.kapitola

22. ledna 2008 v 18:50 | Já |  -Tichá voda břehy mele
Tak jsem tady dneska už podruhé.

Už 23.kapitola, není to moc úctyhodné číslo, ale krásné. Co říkate? Doufám, že se vám bude líbit. Myslím, že jsem sem dala i tu akci. No ohodnoťte to sami nakolik se mi to zdařilo či ne:) Každopádně asi udělám zvrat ještě si nejsem jistá, popravdě tahle povídka není promyšlená na začátku trochu byla, teď však už není, takže píšu co mě napadne:)
A abych nezapomněla mocinky děkuju za komentíky, těší mě, ale to víte, když vám to tady píšu skoro všude:) No nic už to musím utnout jinak se nedostaneme k povídce a to určitě nechcete....přeju příjemné čtení.
"Lily?" Kouknu na ni prosebně. "Půjčíš mi svoje poznámky? Moc prosím."
"No jo, co mám s tebou dělat." Usměje se na mě a podá mi je.
"A už je líp?" Zeptá se ještě.
"Dá se to." Řeknu po pravdě a dál to nerozebíráme, musíme totiž na další hodinu.
*******
"Uf, za dnešek už toho mám dost." Spustí Sirius, jakmile se za námi zavřou dveře od učebny Obrany proti černé magii.
"Já taky, ale musím ještě do knihovny." Zašklebím se.
"A vážně tam musíš?"
"Bohužel, pokud chci zvládnout OVCE tak musím." Pokrčím rameny a odpojím se směr knihovna.
"Kohopak to tu máme. Ahoj Kate." Úplně nadskočím, nevšimla jsem si, že by tu někdo byl, kromě mě.
"Ahoj Joe. Jak se máš?" Snažím se o milý tón.
"Dlouho jsme se neviděly. Prý ti zemřel otec. To je mi moc líto." Pokračuje dál aniž mi zodpoví otázku. Nadzvednu tázavě obočí.
"Jak to víš?"
"Mám své zdroje." Odpoví mi tajemně a odkráčí pryč. Zakroutím hlavou a vyberu si pár knížek ze kterých si hodlám vypisovat.
*******
,,Myslíte, že to zvládne?"
"Nevím, ale asi ano. Je silná."
"Když při ní budeme stát tak určitě."
"Víte co je zvláštní? Já si myslel, že její táta umřel už dávno. Nikdy o něm přece nemluvila."
"Vím co tím myslíš Tichošlápku. My taky, ty si to věděla Lily?" Tázaná se na tři chlapce podívala.
"Ano, řekla mi to hned jak jsme se poznaly. Táta je opustil, když jí bylo sedm. Nelíbilo se mu, že je čarodějka."
"A proč ji to teda vzalo?"
"Ty si tady taky Červíčku? Nějak jsem si ani nevšim." Řekne posměšně Tichošlápek.
"Ona ho přes to všechno měla ráda Petře. Pořád čekala, že se vrátí." Po tomto zjištění zavládne ve skupince ticho.
*******
Bože toho zase je. Kdybych věděla, že to nebudu potřebovat tak se na to vykašlu….Ještě tuhle stránku.
Mám to. Usměju se a uklidím zbylé knížky do regálu. Chvíli přemýšlím jestli mám jít ještě k večeři, ale když se mi ozve zakručení je jasno. Udělám, ale sotva pár kroků a přede mnou se vynoří Malfoy. Povzdechnu si, asi jsem magnet na potíže.
"Malfoyi, budeš tak laskav a uhneš?" Zeptám se zdvořile a dívám se mu zpříma do očí. Má je tak studené.
"Co za to Kathrin?" Řekne rádoby svůdně.
"Nekopnu tě na choulostivé místo?" Myslím to s ním fakt dobře, nechci přece, aby nemohl mít děti. Když v jeho případě z toho vyjde malá kopie jeho. Samozřejmě neuhne, spíš ještě přistoupí blíž ke mně.
"Ale no tak Kathrin." Nesnáším, když mi tak někdo říká.
"Hele Malfoyi, vyklop co chceš ať můžem jít každém svou cestou. Nemám na tebe náladu." Oznámím mu mrzutě, oční kontakt však nepřerušíme ani jeden.
"Jistě. Slyšel jsem, že ti umřel otec. Přijmi mou upřímnou soustrast." Když to říká, je na něm vidět, že to upřímně rozhodně nemyslí.
"Ano, ale kvůli tomu si určitě nepřišel." Odvětím ledově. Je to pokrytec jeden hnusnej.
"Tss, tak chladná…" Konstatuje suše. Při tom mi strčí pramen vlasů za ucho a druhou rukou mi jede po pase. "A zároveň tak ohnivá. Chvíli tě pozoruju, si zajímavá."
"Fakt? To teda děkuju, ale nečekáš, že se ti složím k nohám, že ne?" Začnu sarkasticky, přesto nemůžu popřít, že mi po jeho slovech mrazí v žaludku. Malfoy mou řeč i tón však zcela ignoruje a mele si vesele dál. Občas mám vážný pocit, že mě všichni chlapi ignorují.
"A taky mocná, přidej se k nám. I tvá matka je s námi." Po jeho slovech zavládne ticho. Klidně bych i přísahala, že je slyšet jak mi to v hlavě šrotuje. Po chvíli to nevydržím když znám odpověď zeptám se.
"Ke komu?" Chladně zasměje.
"Kathrin, to přece už dávno víš. Jinak by si nevyslovovala jméno mého pána před těmi svými přátelíčky." Odvětí a chytne mě za pas za který si mě přitáhne zase o něco blíž.. Jsem jako zhypnotizovaná. Nemůžu uvěřit, že moje matka je Smrtijed a že chtějí přibrat i mě. Jsem zděšena a vzápětí znechucena. Malfoy se totiž přisaje svými rty na ty mé. Snažím se bránit, ani za nic se mi totiž nelíbí jak mě líbá a přitom osahává. Když už si myslím, že mě tam snad Malfoy vysaje a kdo ví co všechno ještě tlak přestane.
"Ty parchante! Co to mělo znamenat?" Řve na něj Sirius nepříčetně. Když se trochu vzpamatuju, začnu vnímat co se kolem mě děje. Malfoy leží na zemi s natrhnutým hábitem a rtem a Sirius se nad ním tyčí jako bůh pomsty.
"Co myslíš Blacku? Líbali jsme se." Odvětí chladně, přestože je vidět, že to v něm vře.
"To není pravda, Siriusi. Já se bránila." Snažím se bránit. To, ale nejspíš už neslyší, protože v tu chvíli na něm sedí a mlátí ho hlava nehlava.
"Šáhni na ni ještě jednou a zabiju tě." Říká mu Sirius zcela vážně.
"Siriusi ne, prosím tě. Nech ho nestojí za to. Budeš mít problémy. Ne prosím." Snažím se ho dostat z Malfoye. Je totiž celý od krve a vypadá i na zlomený nos.
"Siriusi prosím…" Zavzlykám a padnu na kolena vedle nich. To Siriuse konečně probere a přestane Malfoye zasypávat svými ranami a obrátí se na mě. V jeho očích vidím tolik bolesti, obejmu ho rychle kolem krku, křečovitě ho svírám a před očima mám pořád ten jeho pohled.
"To byla obrovská chyba Blacku." Zasyčí Malfoy. "Obrovská, teď poletíš z Bradavic nato tata a kdo mi pak zabrání ji ublížit?" Ten blbec ho ještě provokuje, on není normální. Sirius se na něj chce znovu vrhnout, naštěstí ho stále držím kolem krku takže nemůže.
"Řekni někomu co se tady stalo Malfoyi a já tě prásknu." Vyhrožuju a přezíravě dýchám. "Slyšíš Malfoyi? Prásknu vás všechny klidně i ji, jestli ty práskneš Siriuse." Oba na mě koukají. Malfoy snad nevěřícně snad obdivně, Sirius zas pohledem plným překvapení. Nevím, nechci to vidět teď je pro mě důležité vědět, že bude v bezpečí.
Malfoy vstává jen s obtížemi ze země, Sirius ho pěkně zřídil.
"Ach Kathrin děláš obrovskou chybu, víš to? Mohla jsi stát na vítězné straně, ale místo toho skončíš špatně. Však ty ještě přilezeš." Zavěští zlověstně a přidržovaje se zdí odchází směr ošetřovna.
"Siriusi?" Vyslovím jeho jméno tiše a kouknu se na něj. Střetnu se s jeho pohledem, který je stále tolik bolestný. Chvíli se na mě jen dívá, pak mě ale popadne za ruku a beze slova mě táhne až do Komnaty nejvyšší potřeby. Ve vnitř to teď vypadá jako v naší spolčence, krb a křesla.. Sirius tam ještě chvíli přechází jako by nevěděl co vlastně má říci.
"Siriusi?" Zkusím to znovu. Otočí se, bojím se co si myslí.
"Co to tam mělo být?" Zeptá se a já pořád vidím jeho oči plné bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 22. ledna 2008 v 20:56 | Reagovat

Konečně se něco děje:) Docela dobrej zvrat protože to začínala bejt už kapánek nuda ale teď dobrý:)

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 24. ledna 2008 v 21:38 | Reagovat

Mno super!!! Těším se na další :D

3 Jenny Jenny | Web | 25. ledna 2008 v 19:29 | Reagovat

Ty jo...to byla nádhera...jak ji zachránil=P=D To bylo skvělý...vůbec celá kapitola byla perfektní...

4 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 23:20 | Reagovat

No tak to je hustý.... ten konec úžasný. Ale stejně mi pořád vrtá hlavou odkud ta žárlivá Jo ví o smrti jejího otce... Mno, snad se to dozvím v dalších kapitolách... ;-)

5 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 18:36 | Reagovat

tak to je hustý!! ten Malfoy je debil! a jestli si Sirius myslí, že se s ním snad líbala dobrovolně, tak je debil!_

krása

6 evi evi | 9. října 2008 v 14:47 | Reagovat

tak to je hodně zajímavý - zatím úplně nejlepší kapitola, řekla bych!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama