Jednorázovka Anděl Smrti

29. ledna 2008 v 20:32 | Danula |  Povídky
Takže po dlouhé době se ozývám a nesu povídku. Hned na začátku musím podotknout, že se netýká HP světa. Vím, že bych měla přidávat ke svým kapitolovkám, ale.....

Je to moje vlastní vymyšlená povídka s mými vlastními postavami, nikde jsem je nevzala prostě se objevily jednoho dne v mojí hlavě....Ale jak jsem vlastně na tohle přišla, no jeden den jsem jela v tramvaji domů a nějací kluci se bavili co nebo kdo je vlastně Anděl Smrti. Já se nad tím na chvíli zamyslela a vyšlo z toho tohle...takže asi tak:)...No hezké počteníčko...
Kdysi jsem slyšela příběh. Příběh o muži, který se stal Andělem Smrti. Vyprávěla mi ho má chůva, byla to velmi stará a moudrá žena. Budu vám ho vyprávět. Stalo se to nějak takhle.
Za starých časů, kdy jste v lese mohli potkat spanilé elfy, zrádné dryády a odvážné rytíře žil v malé vesnici, jejíž jméno není podstatné mladík. Jmenoval se Morgan a byl neobyčejně krásný a vysoký. Měl tmavé, místy až černé vlasy, které mu spadaly až po ramena, hnědé oči a na rameni velmi zvláštní jizvu. Jak ji získal nikdo nevěděl ani on sám. Nicméně se jako vždy našly hlasy, které tvrdily, že je to znamení ďábla. Morgan kvůli tomu měl mnoho problémů, hlavně jako malý kluk, ale nikdy si z toho příliš nedělal nebo to tak alespoň vypadalo. Přece jen byly to babské povídačky, kluka znali všichni už od batolete, kdy ho našli za hranicemi vesnice. Tak proč se ho bát? Živil se podstivě, problémy nedělal a za místními děvčaty nechodil. Tedy skoro, jediná dívka, která ho kdy zajímala a za kterou chodil se jmenovala Faith a byla také nalezenec. Pracovala v místní putyce a přestože bylo zřejmé, že je napůl elf nikdo se k ní nechoval nikdy špatně. Naopak měli ji svým způsobem rádi a jak říkával místní opilec: "Lepší roznašečku chlastu byste nenašly."
Faith byla taktéž vysoká a díky své elfské krvi také krásná. Vlasy měla barvy slunce a oči modřejší než samo nebe. Ti dva si rozuměli, měli k sobě blízko. Oba rozdílní a přece tak stejní. Morgan jako noc a Faith jako den.
"Faith prosím utečme spolu." Přemlouval ji jako již tolikrát před tím.
"Víš, že bych šla moc ráda, ale nejde to. Kam bychom šli? Jak bychom se živili?" Oponovala.
"Faith….něco by se našlo."
"Jistě, něco by se našlo! Možná pro tebe, ale pro mě? Jsem napůl elf. Jak myslíš, že mě přijmou tam venku?" Vykřikla, ale hned ztišila hlas, když se po ni půl hostince podívalo.
"Já bych tě ochránil. Vždycky jsem to tak dělal a budu dělat." Řekl jí zklamaně, otočil se a odešel.
"Faith! Co bude s tím pivem?"
"Už se nese!" Křikla Faith zpět, přesto se dívala ještě dlouho dobu na dveře, kterými Morgan odešel. Chránil ji, vždycky, byl to její Anděl strážný.
"No tak Faith, kde mám pivo?"
"Tady je."
"Proč se s ním stýkáš?"
"Protože ho mám ráda Izáku." Izák byl místní kluk co běhal stejně jako Morgan za Faith. Bláhově si myslel, že má snad šanci. Neměl, ale nebyl ochoten si to přiznat.
"Dobře. Promiň, vím, že jste spolu vyrůstali jako bratr a sestra." Snažil se zachránit situaci, Faith jen nevěřícně zakroutila hlavou.
"Víš, zítra se koná slavnost na přivítaní Jara. Půjdeš se mnou?"
"Nemůžu, promiň. Budu rozlévat pivo, takže pozvi jinou dívku." Tahle rozmluva se jí vůbec nelíbila, Izák se jí nelíbil. Jak už mu nejednou řekla má ráda Morgana. Nechápal to, nechtěl. Před Morganem si nic nedovoloval jen ji tiše pozoroval a ona sama to před Morganem tajila, nechtěla aby to věděl. Nelíbilo by se mu to, své pocity nedával najevo, ale ona ho znala. Poznala, když ho něco rozzuřilo a nebo rozesmálo stejně jako on poznal co cítí v daném okamžiku ona.
"Ale kdyby tě pozval on, šla by si, že?" Ptal se teď už naštvaný Izák.
"Jak jsem řekla, musím rozlévat pivo." Řekla mu jen, neodpověděla mu, věděla, že by to tak bylo.
"Neodpověděla si mi." Řekl Izák, který byl čím dál víc naštvanější a proto ji chytil hrubě za zápěstí. Možná si myslel, že mu díky bolesti odpoví.
"Au, pusť to bolí." Upozornila ho a snažila se uvolnit jeho stisk na své ruce. Nezdařilo se.
"Odpověz! Kdyby se tě zeptal on šla by si, že?" Křičel na ni a přitom zlostně funěl. Naštěstí si už i ostatní hosté všimli, že se něco děje. Takže na to upozornili hostinského Soleka. Byl to typický výčepní, malý, tlustý s knírkem a fajfkou v puse.
"Izáku pusť ji!" Zaburácel.
"Nech nás Soleku. Všímej si svého!"
"Všímám. Pusť ji." Solek to řekl hlasem, který nepřipouští námitky. Izák naštěstí pustil, než však odešel vrhl ještě jeden naštvaný pohled na Faith.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se ji Solek starostlivě a díval se na její modrající zápěstí."
"Ano, děkuju."
"To je v pořádku, ale asi by sis měla tu ruku ošetřit."
"Asi ano. Bude ti moc vadit, když už půjdu?"
"Tak bude, ale s tou rukou to stejně nedáš a já to zvládnu. Běž." Uklidnil ji hostinský a smířlivě se na ni usmál.
"Díky." Tím byla jejich debata na toto téma uzavřena.
Faith teda vyšla z hostince a opatrně se rozhlédla, teprve pak se rozeběhla přes vesnici k malému domku, který stál na jejím okraji. Díky svému dobrému sluchu a zraku si mohla být jistá, že ji nikdo nesledoval. Vlastně to by zařadila mezi další výhodu proč být elf-perfektní smysly. Byla skutečně ráda, že už je doma. Nevadilo ji pracovat tak dlouho, byla na to zvyklá, ale dost ji vzaly dnešní události. Nejdřív Morgan a pak Izák. Nic by si z toho nedělala, ale bála se Morganovi reakce až se to dozví. A on se to dozví, dříve nebo později o tom nepochybovala, Jen doufala, že to bude později. S těmito myšlenka mi si lehla do postele a usnula, ne nadlouho. O půl dvanácté přišel Morgan, věděla, že je to on, vždycky chodil v tuhle dobu. On zase věděl, že je vzhůru. Sundal si košili a lehnul si vedle ní. Jakmile ho ucítila vedle sebe stočila se mu automaticky do náruče.
"Promiň za to v té hospodě." Zašeptal ji do vlasů. Oddechla si, ještě nic nevěděl.
"To je v pořádku. Vím jak odtud chceš pryč." Po tichém odpuštění se políbili. Morgan ani na okamžik nezaváhal a tak jako pokaždé její noční košile skončila hozená na zemi vedle jeho košile a pak i kalhot. Jejich těla se pod vzájemnými dotyky prohýbala v slastné vášni a pak stačil jediný pohyb a bylo po všem.
"Au." Sykla bolestí Faith, když ji Morgan chytl za zápěstí.
"Co se stalo?"
"Nic, nic…všechno v pořádku." Snažila se o vyrovnaný tón.
"Ukaž." Natočil rukou tak, aby ji viděl v měsíčním světle, které na jejich těla dopadalo skrz okno.
"Ne Morgane….Prosím." Snažila se odporovat, nepomohlo to Morgan uviděl příčinu její bolesti a na jeho tváři se objevily temné mraky.
"Jak…Kdo ti to udělal?" Zavrčel a vstal z postele, aby se oblékl.
"To je jedno. Zapomeň na to prosím." Také vstala a omotaná jen přikrývkou došla k němu. V záři měsíce vypadali oba nádherně.
"Řekni mi kdo ti to udělal." Stál si na svém.
"Izák. Potom co jsi odešel." Šeptla
"Chtěl, abych s ním šla na slavnost, ale odmítla jsem." Pokračovala neslyšně, ale on ji slyšel.
"Za to zaplatí." Zasyčel zlostně a chystal se odejít. Zastavila ho rukou.
"Prosím ne….na tohle čeká…"
"Nenechám nikoho, aby ti ubližoval a už vůbec ne takového opilce." Objal ji.
"Já vím…jen nechci, aby sis kvůli mně dělal nepřátele. Navíc Solek se mě zastal." Táhla ho zpět k lůžku.
"Slib mi, že mu nic neuděláš." Zašeptala Morganovi do ucha před tím než se ji zavřela víčka únavou. Odpověď už neslyšela, nic jí na to neřekl jen ji dál držel v náručí a díval se oknem na měsíc. Těsně před rozedněním se pak vytratil. Tentokrát však Faith nevzbudil, kdyby tak učinil poznala by co má v plánu a zabránila mu v tom. On byl, ale pevně rozhodnut si to s Izákem vyřídit.
"Kde je Izák?" Zeptal se hned jak rozrazil dveře od hospody.
"Proč to chceš vědět Morgane?" Přispěchal k němu Solek.
"To je moje věc. Tak kde je?" Zeptal se znovu a z jeho tónu byl slyšet mráz.
"Prý šel do lesa na lov." Informoval ho někdo z davu čumilů, kterých se za tu chvíli nahromadilo v hospodě dost. Morgan ani nepoděkoval jen se otočil a s nic neříkajícím pohledem odešel.
Běhal po lese celý den, ale Izáka nenašel. Bylo to divné, les znal dokonale jen on. Bylo tedy vysoce nepravděpodobné, aby ho minul leda, že by to byla past. Když na toto pomyslel rozběhl se zpět k vesnici a něco mu našeptávalo, aby běžel s větrem o závod.
Ve vesnici zatím všichni hystericky pobíhali, hořelo. A to zrovna, když měla být slavnost Přivítání. Jak začalo hořet nevěděli, najednou to chytlo a teď se to snažili jenom uhasit. Ptát se proč? Mohli i pak.
"Co se děje?"
"Hoří u Faith." Vykřikl Solek na Morgana, který právě přiběhl celý udýchaný.
"A kde je Faith?"
"Ona nebyla s tebou?"
"Ne, hledal jsem Izáka. Jak jsi přišel, že by měla být se mnou?"
"Řekl mi to Izák." Odpověděl mu, musel na něj křičet, aby ho vůbec přes ten zmatek bylo slyšet.
"A kde je Faith teď?
"Nevím, od toho včerejška jsem ji ještě neviděl."
"V tom domě někdo je!" Vykřikla vyděšeně nějaká žena, která se snažila pomoc s hašením a ukázala prstem na Faithin hořící dům.
Pro Morgana se v tom momentě zastavil čas. Viděl jen hořící dům a cítil, že je v něm Faith uvězněná. Chtěl ji pomoci, ušetřit ji bolesti, být s ní. Jak moc si to přál, tak moc dobře věděl, že je to nemožné. Proklínal se, přísahal, byl ochoten udělat cokoli. A pak se to stalo, zvedl se vítr, stáhly se mraky a Morgan zmizel. Objevil se až v prostorné síni, která byla velmi decentně vyzdobena. Světlo tam ho na okamžik oslepilo, když si ale jeho oči přivykly začal rozeznávat tvary před sebou. V prostřed síně byl velký trůn, nestačil se však více rozhlédnout.
"Vítej chlapče." Ozval se hlas.
"Už dlouho čekám až sem přijdeš." Morgan se otočil po hlase, ale viděl jen temnotu.
"Jak jste mohl vědět, že přijdu?"
"Já jsem Smrt! Vím všechno!" Ze stínu vyšla viditelně rozezlená postava zahalená celá v černém plášti.
"Vím proč si tu, dokonce vím kdo ji zabil."
"Proč jsem tu a kdo ji zabil?"
"Ukaž mi svou jizvu." Přikázala mu, Morgan si takřka okamžitě sundal košili.
"Hm, hm….zajímavé. No myslím, že můžeme přejít rovnou k věci." Mumlala si a prohlížela jizvu.
"Řeknete mi o co tady jde?" Zavrčel Morgan.
"Samozřejmě. O záchranu té dívky. To jsi přece chtěl." Pohlédla na něj káravě.
"Jen dovol mi otázku. Jsi opravdu ochoten udělat pro její záchranu cokoli? Třeba se mi i upsat?"
"Ano."
"Dobrá! Začneme tedy." Pozvedla ruce nad svou hlavu, zamumlala pár slov až se nad jejich hlavami zahřmělo. Když svá slova ukončila pohlédla na Morgana, který se v bolestech začal svíjet na zemi.
"Vstaň!" Přikázala mu.
"Vstaň!"
"Nejde to. Hrozně to bolí."
"Překonej tu bolest…Přijmi ji za svou a vstaň!"
Ještě chvíli se Morgan válel po zemi v křečích než mu došel význam slov Smrti a bolest pominula. Vstal a cítil se silný. Jeho vzhled se změnil, vlasy byly celé černé, oči byly ještě hnědší a dokonce lépe viděl ve tmě. Oblečení se mu také změnilo. Na sobě měl nyní černou košili a kalhoty, to celé zakrýval dlouhý plášť podobný tomu smrtčinu.
"Co se stalo?"
"Co myslíš?"
"Toto." Ukázal na sebe.
"Stal si se Andělem Smrti. To sis přál."
"Andělem Smrti? Zachrání to Faith?"
"To ty ji zachráníš. Od bolesti, od uhoření." Odpověděla Morganovi tajuplně a v rukách se jí objevil meč.
"Tohle si vezmi." Podala mu ho, Morgan si ho vzal a připnul k pasu. Dělal to všechno podvědomě jako by jeho pohyb vedl někdo jiný.
"A teď běž!" Přikázala mu po chvíli. "A než vzlétneš zamávej párkrát křídly."
"Cože?" Odpověď nedostal, zatmělo se mu před očima a zatočil se mu svět. Před dopadem ucítil spáleniště a uslyšel vyděšené výkřiky. Nemusel ani otevřít oči, aby mu došlo, kde je. Rozešel se tedy k oknu, aby viděl jak venku pokračují s hašením. Když se nahnul, všiml si, že nějaká žena ukazuje na jeho okno a něco křičí. Okamžitě odskočil jako by se o rám okna popálil a vyběhl po schodech do ložnice. Faith tam ležela, nespala to poznal, byla v bezvědomí a na její tváři se rýsovala facka. Nepochyboval o tom, kdo to způsobil. Vzal ji tedy opatrně do náruče, ale odejít nemohl. Oheň už zablokoval i schody a i kdyby se mu podařilo dostat se nějakým zázrakem ven lidi by mu ublížili. A pak mu to konečně došlo. Smrt řekla křídla, pomyslel na ně a ucítil jak mu na zádech něco roste. Bolelo to, ale nebyla to tak strašná bolest jako v síni. Když bolest ustala a on se ohlédl dozadu spatřil dvě černá křídla. Možná by se lekl, ale cítil oheň moc blízko. Rozhodl se tedy riskovat, zkusil párkrát křídly zamávat. Fungovalo to, zavřel oči a vzlétl. Čekal náraz, ale nic nepřišlo spíš naopak, ucítil jak mu vítr čechrá vlasy. Odechl si a pohlédl dolů na svou bývalou vesnici. Uviděl tam trosky teď už bývalého Faithina domku. Přál si být co nejdál odtamtud a v bezpečí. Zatočil se mu svět a on se zase zjevil v síni.
"Faith." Jemně ji mnul rameno, aby se vzbudila.
"Proč se neprobouzí?" Zeptal se Smrti.
"Je mi líto, ale je pozdě." Odvětila mu smutně, ale z jejího hlasu nebylo poznat jestli to tak opravdu myslí.
"Pozdě? Nemůže být pozdě! Jsem přece Anděl Smrti a ty Smrt!" Rozčiloval se.
"Faith! Otevři oči a podívej se na mně! Slyšíš?" Teď už s ní třásl.
"Faith…" Zkusil naposledy.
"Říkala jsem ti, že je pozdě." Řekla Smrt a posadila se na trůn, který Morgan viděl prvně stát uprostřed síně.
"Řekla si, že ji zachráním!" Rozčiloval se.
"Řekla jsem, že ji zachráníš před bolestí a ohněm. Vzpomínáš?" Opřela se o loket a velmi elegantně si přehodila nohu přes nohu. V Morganovi to vřelo, měl vztek sám na sebe i na ni.
"Pak tohle, ale nemělo smysl." Zavrčel.
"Ale mělo, musel jsi ztratit to na čem ti nejvíc záleželo, aby si se stal mým úplným služebníkem."
"Vrať ji život."
"Mám lepší nápad. Obrať svůj vztek proti tomu kdo jí to udělal, protože to díky němu je Ona mrtvá." Vstala a ukázala směrem k tělu Faith.
"Měla žít dlouhý a šťastný život. To on ji ho vzal, ne já. Já ji jen přijala." Stál tam, neschopen slova poslouchal….Měla žít dlouhý a šťastný život…Všechno to k němu doléhalo a pak mu to došlo. Je to chyba toho parchanta. Rozeběhl se a vzlétl. Smrt si jen promnula ruce, právě nastoupil na svoji cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandy Sandy | Web | 29. ledna 2008 v 20:33 | Reagovat

U mě je bleskovka!

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 21:54 | Reagovat

wow...nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Je to krásný...těším se na další

3 SaKuRuShka SaKuRuShka | Web | 1. února 2008 v 8:54 | Reagovat

Potoupila si do dalšiho kola v soutěži o nej píseň začni si shánět hlásky

4 bARNECH bARNECH | 10. března 2008 v 7:19 | Reagovat

PĚKÝ

5 Dromedka Dromedka | Web | 25. dubna 2008 v 20:57 | Reagovat

Tak to je teda síla... :) úplně krásný... mě to dostalo... zbožňuju povídky s Anděly... wooow... prostě bomba... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama