28.kapitola

19. února 2008 v 22:33 | Danula |  -Tichá voda břehy mele
Uf, mám tu další kapitolu...

Upřímně nevím jestli se mi podařila.....každopádně jestli Vás konec neuspokojí vězte, že zítra přidám další kapitolu, kde se dozvíte něco víc:)
Možná se mi podaří dát sem i Pomstu, ale to neslibuju;)
"Čemu se smějete?"
"Tobě." Svraštím obočí.
"Mě? Proč?"
"Protože už 5 minut tady na tebe mluvíme a ty nic."
"Vážně? A co hezkého jste mi říkali?"
"Že bychom už měli jít do kočárů a na vlak."
"Tak to jo. Kde je vlastně Lily a James?" Zeptám se ještě pro jistotu.
"Čekají na nás u kočárů."
"Je mi jasné jak." Zamračí se Sirius.
"Ale Tichošlápku ty by si tam na nás s Kate čekal stejně." Překvapeně jsem pohlédla na Rema, ale nekomentovala jsem to. U kočárů na nás ti dva opravdu čekali, všechny ostatní zájemce James údajně spražil tak nebezpečným pohledem, že si nikdo netroufl nic namítat. Cestou dolů bylo mezi námi všemi až posvátné ticho, dívali jsme se na hrad a jeho okolí a vzpomínali na těch krásných sedm let našeho života.
"Bude se mi stýskat." Začala Lily posmrkávat a já se k ní přidala.
"Mě taky. Byla tu přes to všechno sranda."
"A hlavně, kdo by čekal, že se dáme všichni takhle dohromady."
"Já to říkal Evansový pořád brácho, ona si to jen nechtěla přiznat." Mrkl na Lil James a vlepil ji pusu na tvář.
"Ale já ti nikdy neřekla, že tě nemiluju, já jen odmítala ta tvoje neomalená pozvání a trošku, trošinku ti nadávala." Tomu jsem se musela usmát, vzpomněla jsem si jak mi asi v pátém ročníku málem urazila hlavu, když jsem jí řekla, že stejně jednou bude s Potterem. Bylo roztomilé je vidět takhle spolu.
"Kate? Platí, že s tebou můžu ten týden počítat u nás, že jo?" Vyrušila mě Lil ze vzpomínání.
"Proč u Vás Evansová?"
"Protože pochybuji, že bude chtít jít ke své matce Blacku."
"Ty si jí to ještě neřekla?" Obrátí se na mě můj miláček s otázkou v očích, já jen zavrtím a přivřu oči únavou.
"Co mi ještě neřekla?"
"To, že se nastěhuji k Siriusovi, ale nedomluvili jsme se kdy." Argumentuju.
"Ty si vážně koupil ten byt Tichošlápku?" Zeptají se naráz James s Remusem.
"Jo navíc je i trochu zařízený, takže to hned pozítří můžeme oslavit." Všichni tři pánové si na to samozřejmě plácnou, my s Lily, ale jen protočíme panenkami. Představují si to moc lehce, ale kdo má uklízet a připravovat občerstvení?
"Už jsme na místě. Pojďte najdeme si rychle místo v nějakém kupé."
******
"Vzpomínáš co si mi tady řekla na začátku roku?" Zeptá se mě náhle Sirius. Záporně zavrtím hlavou.
"Pamatuju si to přesně. Seděli jsme v kupé a já tě chtěl sbalit a ty si mi tehdy řekla, že ty nikdy." Obejme mě a rozesměje se štěkavým smíchem.
"Vážně?" Plesknu ho lehce po ruce.
"Tak to pak nechápu na co si mě sbalil." Sirius se naoko zamyslí a pak s naprostou vážností odpoví.
"Na svůj neodolatelný šarm, přece." Všichni po vybuchneme smíchy. Díky tomu náš smutek z odjíždění odezní a celou cestu do Londýna se skvěle bavíme.
"Stejně je hrozný, že se už do Bradavic nevrátíme." Spustím.
"Máš pravdu, ale třeba takovej Moony tam bude určitě jednou učit."
"Blázníš Tichošlápku? Jsem přece vlkodlak, těžko bych mohl učit." Začal se Rem čertit.
"Nakonec budeme v Bradavicích učit všichni." Rozesměje se téhle představě.
"To raději ne." Začne Lily.
"Ještě bychom musely hlídat Vás dva." Kývne směrem k našim vůdčím Pobertům.
"Jak jste se vlastně rozloučili s Bradavicemi? Neviděla jsem, že byste udělali nějaký žertík." Zamyslím se s Lily, to je pravda nic neudělali.
"A jak bychom se měli rozloučit? Žertíků už jsme natropili dost."
"Páni, vy už jste vážně dospěli." Po téhle větě to u nás v kupé opět vybuchne salvou smíchu tak, že málem přeslechneme zahoukání vlaku, že přijíždíme na nádraží.
"To už jsme tady?" Zeptá se Lily viditelně bledší.
"Neboj budeš se jim líbit."
"Jak si tím můžeš být tak jistý?"
"Protože jsem jejich syn a miluju tě. Tebe, která jsi pro mě vším."
"Páni." Uklouzlo Siriusovi z úst, když se před námi James vyznal..
"Kluci tady jste, nemohl jsem vás nikde najít." Zapištěl Petr a vletěl k nám do kupé.
"Nebude to spíš tím, že si nehledal?" Nevím proč, Petr je mi podezřelý.
"No tak, promiň Petře. Půjdeme?" Snaží se to Remus zachránit. Lily se moc nechce, protože jakmile vyjdeme z vlaku, kluci nás stáhnou hned k Potterovým.
"Mami, tati. Tohle je Lily jak jsem Vám psal, moje snoubenka." Panu Potterovy se zablýsknou oříškové oči poznáním a společně s paní Potterovou usměje.
"Do..dobrý den pane a paní Potterovy." Pozdraví nervózně Lily. Já se Siriem se rozesmějeme, nedokážeme to v sobě už dusit. Tím na sebe, ale upozorníme.
"Sirius a co ty?"
"Já?"
"Ano. Ty nám své děvče nepředstavíš?"
"Promiň Evelyn, Richarde. Kate Martensová, moje dívka." než stačím slušně pozdravit a zakoktat se stejně jako Lily přeruší mě má matka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 20. února 2008 v 14:58 | Reagovat

huh týýýjo to bude smršť honem rychle další :) mě se to líbilo :)

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 20. února 2008 v 15:14 | Reagovat

Hm...pěkný...těším se na další

3 Jenny Jenny | Web | 20. února 2008 v 15:14 | Reagovat

To je mazec!! Hej, jako takhle to utnout!! Další pls! Mimochodem, super kapitola

4 Lia Lia | 20. února 2008 v 18:23 | Reagovat

ouha..jej matka...to bude husteee!!!....no tesim sa na dalsiu kapcu:)

5 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 23:50 | Reagovat

Héééj no tak ten konec!!!!!! Máš štěstí, že si můžu jít hned přečíst další kapitolku nebo by byl na tebe spáchán atentát ;-) úžasná kapitolka ;-)

6 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 21:13 | Reagovat

sakra, ten konec je podezřelej!

úžasná kapitolka

7 evi evi | 9. října 2008 v 15:07 | Reagovat

teda ta matka...rychle na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama