29.kapitola

21. února 2008 v 16:59 | Danula |  -Tichá voda břehy mele
Ahojky moc se omlouvám...

Vím, že jsem slíbila, že sem dám kapitolku včera odpoledne, ale byla jsem mimo počítač v době kdy jsem to už měla dopsané a dostala jsem se sem až teď. Doufám, že mě za to neukamenujete. A teď chci moc poděkovat za komentíky, moc mi pomáhají v dalším psaní:)
"Kate." Když se otočím spatřím tam stát jinou ženu. Vlasy elegantně sčesané dozadu, na sobě černý plášť a v tváři povýšený výraz.
"Nechci s tebou mluvit ani mít cokoli společného."
"To půjde dost těžko, jsem tvoje matka."
"Už ne." Malinko se otřesu. Nechtěla jsem ji vidět, dokud na to nebudu připravená. Sirius to pochopil, protože mě povzbudivě objal kolem ramen. Celá rodina Potterova i s Lily na nás koukala trochu překvapeně.
"Stále jí budu, ať už se ti to líbí nebo ne. Předpokládám, že ten mladík vedle tebe je ten známý nepodařený potomek Walburgy Blackové." Překvapeně jsme na sebe se Siriem pohlédli.
"Musím uznat, že výběr máš lepší než já, čistá krev. A to jsem tě chtěla provdat za Erica Claytona. No teď už chápu proč si se tomu tak bránila." Když tohle má matka, nematka vypustila z úst Siriovy se napnuly svaly, ale i nadále zachovával klid, čemuž se docela divím.
"Děkuji pěkně paní Martensová nechal jsem si ji vyčistit, abych neměl se svou rodinou nic společného a pokud se jedná o sňatek. Tak se nebojte tady já a Kate spolu nic takového zatím neplánujeme, chceme si žít jen tak, volně." Procedil skrz zaťaté zuby. Matce se na chvíli zkřiví obličej, ale vzápětí opět nasadí ledovou masku.
"Samozřejmě. Je vidět jak si s Kate dobře rozumíte. Mimochodem slyšela jsem pane Blacku, že jste si pořídil byt tady v Londýně." Nasadila lehce konverzační tón. Skoro to vypadalo jako bychom seděly u čaje.
"Jen škoda, že neuvidí ten úžasný výhled z kuchyně." Úžasný výhled z kuchyně? O čem to sakra mluví?
"A drahoušku? Popřemýšlej o nabídce Luciuse." S tím se otočila a odkráčela k matce Siria.
"Drahoušku." Vyprsknu vztekle.
"Co si o sobě jako myslí?"
"Klid, to bude v pořádku." Začala mě Lily uklidňovat.
"Nic nebude v pořádku. Mám šílenou matku, která propaguje čistou krev."
"To se stává i v lepších rodinách. U nás v rodině to nikdo neřeší, to mi věřte Kate." Objala mě paní Potterová a já cítila po dlouhé době zase mateřské objetí.
"Nic si z toho nedělejte Kate, Sirius by mohl o šílených matkách vyprávět svoje." Přidá se i pan Potter.
"To je pravda Zlato."
"Já, omlouvám se pane a paní Potterovy. Netušila jsem, že tu bude." Omlouvám se.
"To je v pořádku a říkej nám Evelyn a Richarde a ty Lily také."
"No, ale myslím, že teď Vás opustíme, abych mohl Kate ukázat ten výhled z kuchyně."
"Počkej Sirius. Jak mohla vědět o tom výhledu? Byla tam někdy?" Zarazil ho Richard.
"Ne, tedy pokud vím."
"Dobrá, takže Jamesi."
"Ano tati?"
"Přeneste se všichni k nám a počkejte tam." Poručil nám Richard. Zatímco my se na něj dívali dost nechápavě.
"Evelyn kontaktuj ostatní." Dával pokyny i Evelyn, která tak ihned učinila.
"Ale proč tati? Děje se něco?"
"Prostě to udělej Jamesi ano?"
"Dobře." A tak zatímco Evelyn kohosi kontaktovala a Richard na ni čekal my si vzali, kouzlem zmenšily kufry a přemístili se do Godrikova dolu, do domu Potterových.
"Co to mělo sakra znamenat?" Začal se Sirius rozčilovat.
"Klid Siriusi."
"Tak tady jste oba řádili?" Zeptala se Lily a posadila se naproti mně na gauč.
"Jojo to byly roky. Vzpomínáš brácho?" Sirius se konečně zklidní a sedne si vedle mě.
"Takhle jsem si to nepředstavoval." Přizná po chvíli.
"Já taky ne, ale stejně to pořád nechápu." Odpovím mu po pravdě a položím si hlavu na jeho rameno. Lily udělala to samé Jamesovi.
"Musíme počkat. Táta nám to určitě brzo vysvětlí."
"Už jsme zpět bando."
"Mami, tati!"
"Evelyn, Richarde!"
"Klid bando, všechno Vám řekneme." Klidnil nás Richard.
"Teď, ale především vy dva." Podíval se na nás.
"Zůstanete chvíli tady."
"Proč? Co se stalo Richarde?" Vyskočil Sirius.
"Sirius sedni si prosím."
"Jde o to, že máme už pár měsíců podezření, že Lince Martensová je smrtijed." Povzdechnu si. Richard nám to říká tak klidně jako by o nic ani nešlo.
"A proto jsme museli sem?" Přerušil ho Sirius.
"Kdyby si mě nepřerušoval pokračoval bych. Do tvého bytu se už nevrátíte, protože ho smrtijedi zlikvidovali."
"Cože?"
"Bohužel je to tak." Sirius se zhroutil a jen apaticky před sebe zíral.
"Promiň mi to." Začala jsem se mu omlouvat.
"To nic, není to tvoje vina. Vsadím se o co chceš, že v tom má prsty moje drahá matka."
"Stejně si myslím, že ano."
"Ne tak to není. Nejhorší, ale je, že teď tě nemám kam vzít." Na chvíli jsem se zamyslela a pak se vrhla ke svému, teď už normálně zvětšenému, kufru, kde jsem se začala přehrabovat, za nechápavého přihlížení ostatních.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 21. února 2008 v 17:24 | Reagovat

hustýýýý.....no sem zvědavá co hledá :) to vždycky tak ukončíš....uškrtit

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 21. února 2008 v 21:29 | Reagovat

Hmmm.. zajímavý

3 Lia Lia | 21. února 2008 v 21:44 | Reagovat

noo zaujimaveee......a kedy pribudne kapca k pomste??:)

4 Jenny Jenny | Web | 22. února 2008 v 14:49 | Reagovat

Boží kapitola...grr ta její matka mi leze na nervy...a Siri je zlato=)) Opravdu skvělá povídka...akorát má jednu chybku, kapitoly jsou moc krátký!!=D Hlasuju pro delší kapitoly=D

5 MarryT MarryT | Web | 17. května 2008 v 23:55 | Reagovat

Super kapča! Jsem zvědavá, co v tom kufru hledá ;-) Jinak ta matka je teda pěkný pokrytec!

6 luckily luckily | Web | 10. srpna 2008 v 21:29 | Reagovat

teda mít takovou matku, tak se jdu asi oběsit...:(

ale jinak nádhera a zajímalo by mě, co tam hledala v tom kufru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama