22.kapitola - Konečně doma

12. června 2008 v 21:26 | Danula |  - Pomsta nebo něco víc?
Jsem zpět!!
Řeknu vám, že krátkou dovoleno jsem si užila a zpět se mi ani moc nechtělo i když už se mi moc stýskalo po mé mamince a zbytku rodiny;)
A moc jste mě překvapily, já čekala kritiku a čtu samou chválu jak je ta kapča dobrá....no stejně si myslím, že není, ale nebudu vám to brát:)
Ale ted konečně k tomu proč se hlásím....Nesu pokračování...tak jako u předchozí je nějaká divná, možná je to tím, že se tam nic pořádně neděje...mno nic radši vám ji sem už dám a doufám, že jste u mého vykecávání neusli....

"Tatííí. Jsme doma!" Rozrazil radostně dveře od domu Troy a zůstal stát. S jeho otcem se líbala úplně cizí ženská!
"Troyi, řekla jsem ti, abys počkal ne utíkal jak splašený." Kárala ho Max, ale i ona se zarazila.
"Vy už jste tady? Proč jste nezavolali? Přijeli bychom pro vás."
"Ahoj tati. To nevadí. Dobrý den, vy musíte být Madison. Otec mi o vás říkal. Moc mě těší." Natáhla Max ruku k drobné, opálené černovlásce, která ji s radostí přijala.
"I mě moc těší. Ty jsi určitě Max a ty Troy, že?"
"Ano."
"No já vás tady nechám a půjdu vyzvednout Elen."
"Samozřejmě." Bylo vidět jak se ti dva mají rádi. Madison, Henryho na rozloučení políbila a počkala než se přemístil. Teprve pak zavřela dveře.
"Chcete pomoct s kufry nahoru?"
"Ne, ne. Děkuji. Co ty Troyi?" Podívala se Max na mladšího bratra, ale ten už byl pryč.
"Ta cesta ho unavila."
"Aha…tak já půjdu dodělat jídlo a ty si běž zatím vybalit. Jestli chceš." Navrhla trochu zaražená Madison.
"Hm…Přijdu ti pomoct."
"Ne, nemusíš. Už to skoro mám."
"Dobře." Kapitulovala Max a vyšla po schodech do svého pokoje. Cestou si všimla nových věcí v ložnici Henryho, nespíš Madisoniných. V pokoji ji už čekal rozhořčený Troy.
"Kdo to jako je?" Rozčiloval se.
"Tátova přítelkyně?" Odvětila klidně Max a začala si pomocí hůlky vybalovat věci.
"Jak dlouho víš, že má tu ženskou?"
"Troyi?! Měl by si být rád, že se táta dává do pořádku a že ho zase začíná bavit život! A mimochodem řekl mi to, když jsem ležela na ošetřovně."
"A tobě to nevadá?"
"Co mi nevadí?" Ptala se zmateně.
"To, že chce zapomenout na maminku." Max zůstala zkoprněle stát. Triko, které vzduchem plachtilo ke skříni se také zastavilo, aby nakonec tiše spadlo před skříň.
"To si myslíš? Myslíš, že když si najde novou přítelkyni tak, že zapomene na mámu?" Dívala se nechápavě na Troye. Mlčky přikývl.
"Táta na mámu nikdy nezapomene. Jen se konečně snaží pohnout dál." Utěšovala ho Max.
"Myslíš?"
"Určitě." V tu chvíli práskly venkovní dveře.
"Elen je tu." Vyběhl Troy z pokoje naproti své druhé sestře.
"Ahoj Elen!" Objal ji radostně.
"Ahoj brácha, ségra."
"Elen, určitě si chceš jít vybalit, že?" Ujišťoval se otec a pokukoval po Madison.
"Jo, pomůžeš mi Max? Bude to rychlejší."
"Elen víš co jsem říkal. Max se nesmí unavovat." Pokáral Elen otec.
"Mohla jsem to zkusit, ne?" Pokrčila s úsměvem rameny a odešla si vybalit kufr stejně jako Troy.
"Jak se cítíš zlatíčko?"
"Je mi dobře tati."
"Opravdu?"
"Ano. Sednu si do knihovny a ty s Madison budete mít chvíli soukromí. Víš jak to těm dvěma vždycky trvá než si vybalí." Henry se zarazil. Tohle mu říká jeho holčička?
"Co na ni říkáš? Není úžasná?"
"Je milá a je na vás vidět jak se máte rádi." Maxin otec zase zářil štěstím a Max za to byla ráda. Nebyla si jistá jak letošní Vánoce proběhnou, ale zatím to vypadlo slibně. Trochu ji sice zabolelo, že s ní není Sirius, ale tuhle myšlenku rychle zahnala. Nemůže ho k sobě vázat! Je to sobecké! Ale on ji zase ukázal, že o ní stojí ať už je nemocná nebo ne.
Ne!
Není sobec a nebude ho k sobě vázat!
Nechá mu svobodu. Ano tak je to správné. Potřásla vzdorně hlavou, aby si utřídila myšlenky. Seděla u okna, dívala se na zahradu a přemýšlela o svém dosavadním životě. Zajímalo ji jestli takhle přemýšlela i máma a jestli došla k nějakému závěru.
"Můžu?" Strčila hlavu do dveří Elen.
"Jasně."
"Díky. Vedle je to docela vesele Troy škemrá o stromek a Madison peče cukroví."
"Věděla si o ní?"
"Tušila."
"Troy z ní nebyl moc nadšený."
"Ale ty si mu to vysvětlila. Už mi to říkal." Max se na svou sestru usmála. Přes dobu co se neviděla opět dospěla a zkrásněla.
"A jak se cítíš?"
"Dobře." Protočila Max panenkami. Tuhle větu začínala nenávidět.
"Možná si jen půjdu nahoru lehnout, trochu se cítím vyčerpaně." Elen kývla, že rozumí a nechala Max odejít. Když procházela kolem kuchyně slyšela veselý smích táty, Troye i Madison kterak se dobře bavili při pečení cukroví. Nechtěla je rušit, proto tiše prošla nahoru do svého pokoje a lehla si do postele, kde okamžitě usla.
Byla hodně unavená, protože ji nevzbudil ani pěkný sen. Až sluníčko a příjemný dotyk ji druhý den ráno vytrhly ze spaní.
"Dobré ráno ospalko." Pozdravil ji s úsměvem Sirius. Max si promnula oči a štípla do ruky jestli se jí to nezdá.
"Dobré ráno. Co tu děláš?"
"Stýskalo se mi….Nejsi ráda, že tu jsem?"
"Jsem. Mně se totiž taky moc stýskalo." Objala Siria kolem krku. Pro tuto chvíli zapomněla na fakt, že si přikázala, že mu dá volnost.
"Ale stejně to nevysvětluje proč tu jsi."
"Mám pro tebe překvapení."
"Snad ne místo na hřbitově? To už mám zamluvený." Zažertovala Max, ale Sirius se nezasmál. Celý ztuhnul a i čelisti mu ztvrdly.
"Takhle nemluv, prosím."
"Promiň, začínám mít hloupé hřbitovské vtípky." Sirius se zase trochu uvolnil a políbil Max do vlasů. Opět mu připomněla krutou pravdu, že spolu možná nikdy nebudou.
"Ale teď k tomu proč tu jsem." Nadechl se.
"Mám pro tebe překvapení, takže se běž obléct ať můžeme vyrazit." Max se tedy zvedla a vběhla do koupelny. Sirius mezitím zkoumal její pokoj, prohlížel si fotky, které měla na nočním stolku.
"To mi bylo pět a poprvé se u mě objevila schopnost čarovat." Sirius leknutím nedskočil.
"A tady?" Ukázal, již klidný, na fotku hned vedle. Max se mu podívala přes rameno a Sirius tak mohl cítit její teplý dech na své tváři.
"Tady je mi jedenáct. Je to focené ráno, prvního září těsné před tím než jsme jeli na nádraží."
"Vypadáš tam šťastně."
"To jsem byla. Kam mě uneseš?"
"To je právě překvapení." Usmál se Sirius a táhl Max dolů ke dveřím, kde je už čekal Maxin táta s Madison.
"Užij si to zlato a domů nespěchej." Mrkl na ni otec s úsměvem.
"Ty něco víš tati?"
"Už musíte jít ať to všechno stihnete." Zamával jim ze dveří a zabouchl.
"Jak to, že on o tom ví a já ne?" Zeptala se Max dotčeně.
"Někdo mi musel pomoci."
"Mohl jsi říct mně."
"To věřím." Rozesmál se Sirius.
"Chytni se. Přemístím nás."
"Jsem na to vhodně oblečená?" Zažertovala Max, když se Siriuse chytla. Ten ji hodnotícím pohledem sjel od hlavy až k patě, měla na sobě staré džíny s teplým kabátem a huňatou šálou.
"Ty vždycky." Usmál se pravdivě a pak oba pocítila známé škubnutí v pupíku a rvaní do roury.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ťuk, ťuk....

ťuk, ťuk..

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 12. června 2008 v 22:12 | Reagovat

divná?v žádném případě! je skvělá...už se těším na další :o)

2 Teresie Teresie | E-mail | Web | 12. června 2008 v 22:59 | Reagovat

Náááádhera!!! :)) rychle další ;) :))

3 Lia Lia | 12. června 2008 v 23:59 | Reagovat

peknee...co dodat..rychlo dalsiu:D

4 romuska romuska | 14. června 2008 v 18:13 | Reagovat

krásne...som zvedavá kam idú ....už sa teším an pokračko:)))

5 jayne jayne | Web | 14. června 2008 v 21:55 | Reagovat

je to nadherne..prekrasne..neviem sa dockat toto prekvapka..prosim rychlo dalsiu kapcu :)

6 Jenny Jenny | Web | 16. června 2008 v 9:42 | Reagovat

Nádhera...Siri je zlatíčko:) Tahle povídka je báječná...moc se těším na další kapitolu

7 May May | 24. června 2008 v 11:08 | Reagovat

Taky bych se chtěla dotknout hvězd...:)

krásný:o)

8 evi evi | Web | 2. prosince 2008 v 12:39 | Reagovat

ten Maxin pohřební humor byl celkem drsnej:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama