9.kapitola - Tvoje láska byla lež

25. června 2008 v 20:31 | Danula |  - Miluji, přestože nesmím
Pomalu se blížíme ke konci...Divíte se? Já taky:)
Mimochodem nevím kdy se tu zase objevím. Proč? No přečtěte si a uvidíte sami...

Rabastan chodil v kruhu jako lev v kleci. V návalu vzteku rozbil vše co mu přišlo pod ruku.
"Už to tu potřebovalo změnu." Ohodnotil Rabastanovo počínání jeho bratr Rodolphus.
"Hm."
"Co tě tak rozčílilo?"
"Nestarej se o mě a běž si za Bellou." Ukázal mu dveře. Rodolphus si sedl na gauč a propíchl svého mladšího bratra pohledem.
"Je to kvůli Rebece? Všiml jsem si tvých pohledů."
"Nestarej se." Zopakoval svou odpověď Rabastan.
"Chci ti jen pomoci."
"Nestojím o tvoji pomoc!" Naštvaně odsekl, popadl svou bundu a praskl dveřmi. Přemístil se přímo do parčíku na Grimmauldově náměstí a pozoroval dům mezi domem č. jedenáct a třináct. Snad doufal, že tak Beka vyjde ven, ale nevyšla.
Nenáviděl ji…
Jak mu mohla ublížit? On ji miloval a ona?! Milovala ona jeho? Nebo mu celou dobu lhala o tom co cítí? A to její těhotenství?
Co to mělo znamenat? Nemůže mít přece dítě, ne s Regulusem. Leda, že by to bylo jeho dítě.
Jak jí asi bylo, když se líbala s Regulusem? Myslela při tom na něj?
Představovala si jeho tvář, když se jí dotkl?
Zdálo se jí o něm?
Jemu ano. Tak moc až si občas myslel, že se zblázní. Myšlenka na možnost spojitosti jeho s jejím těhotenstvím mu dodávalo novou naději, že ho možná opravdu miluje.
Ještě chvíli tam postával, ale nakonec se přemístil pryč s myšlenkou, že si co nejdříve s Rebekou promluví.
Hlasité prásknutí, které se rozneslo ulicí vzbudilo Rebeku spící v náručí Reguluse. Vyděšeně sebou při tom zvuku cukla. Opatrně vstala a přešla k oknu. Dívala se po okolí po jakýchkoliv známkách zvuku, který slyšela, ale neviděla ho.
"Proč nespíš princezno?" Objal ji ze zadu Regulus.
"Promiň. Slyšela jsem nějaký zvuk." Opřela se o něj. Byla ráda, že se zase sblížili.
"Určitě to nic nebylo."
"Máš pravdu." Nechala se políbit, ale pocit, že něco není v pořádku jí zůstal až do rána.
"Kam musel Regulus tak časně odejít?" Zajímala se Walburga.
"Netuším maminko, ale nejspíš si ho zavolal pán." Walburga se na svou snachu potěšeně usmála a nechala ji sedět v kuchyni. Sama pomalu odkráčela zpět do svého pokoje.
"Paní došel dopis." Zakrákal Krátura po dvojím zaťukání sovy.
"Pro paní Blackovou nebo pro mě?"
"Pro vás." Rebeka zmateně vzhlédla od knihy, kterou četla a přenesla svou pozornost na skřítka.
"Pro mě? Aha…tak děkuji." Přijala překvapeně pergamen a otevřela ho. Byl od Rabastana. Chtěl se s ní okamžitě sejít, kousek od Londýna v jedné vísce.
"Kráturo?"
"Ano paní?"
"Až se vrátí můj muž řekni mu prosím, ať mě nehledá, že se do večeře vrátím. Ano? Děkuju." Popadla kabát a hned za dveřmi se přemístila.
Víska byla malá, hned vedle ní ležel lesík, kde se objevila i Beka.
"Už jsem ani nedoufal, že přijdeš." Promluvil Rabastan. Rebeka sebou při zvuku jeho hlasu škubla leknutím.
"Chtěl jsi semnou mluvit. Proto jsem přišla." Uklidňovala se.
"Zůstaň se mnou."
"Cože?" Nevěřila vlastním uším.
"Nevracej se zpátky k Regulusovi. Zůstaň se mnou. Postarám se o tebe i o naše dítě." Rebeka o krok ustoupila, když se k ní Rabastan přiblížil a rozesmála se.
"O naše dítě? Ale drahý Rabastane to vůbec není tvoje dítě chápeš?"
"To nevadí. Postarám se o vás i tak. Miluju tě." Zase ten smích.
"Ale já tebe ne. Nikdy jsem tě nemilovala. Byl jsi jen náhražka za Reguluse. "
"Ale…" Namítl zničeně Rabastan. Jeho poslední naději tříštila na malé kousíčky a vůbec jí to nevadilo.
"Žádné ale. Nikdy bych Reguluse neopustila a už vůbec bych ho neopustila kvůli tobě." Vmetla mu Rebeka krutou pravdu do tváře. Rabastanovo srdce se v tu chvíli zastavilo, nedokázal to pochopit.
"Teď když dovolíš. Vrátím se ke svému manželovi." Obešla ho, ale zarazil ji.
"Takže si mi celou dobu lhala? Jen si pohrávala?" Beka protočila oči v sloup.
"Ano! Konečně ti to došlo." Odfrkla si a chtěla pokračovat dál. Opět jí to nedovolil. Tentokrát však s hůlkou v ruce. Rebeka se ušklíbla, v soubojích byla lepší než on. Nikdy nikomu nedovolila, aby ji děsil a teď s tím rozhodně nechtěla začít. Vytrhla mu svou ruku ze sevření a postavila se dál.
"A s tím chceš dělat co?" Prohlédla si ho nedůvěřivě.
"Když nebudeš se mnou, tak nebudeš s nikým!" Vykřikl.
"Expelliarmus!" Jeho hůlka se ihned ocitla u ní v dlani. Výsměšně si ho měřila.
"Schovej to nebo si ještě ublížíš." Poradila mu štiplavě a hodila mu hůlku k nohám. Znovu se otočila k odchodu, dokázala si představit jak se teď tváří.
"Nenechám tě jen tak odejít."
"Vzpamatuj se ko-." Obrátila se k němu čelem a zůstala zírat do Rabastanovi tváře. Tolik nenávisti a bolesti, kterou způsobila ona.
"Avada Kedavra!" Ozval se. Šokovaně hleděla na paprsek, který k ní mířil. Měla být vyděšená, ale nebyla. Mrzelo ji však jedno, nesplní slib, který dala. Už se nevrátí k Regulusovi. Naposledy se na Rabastana podívala. V jejích očích se třpytilo chladné očekávání smrti.
"Miluju tě Regulusi." Její tělo dopadlo s posledními slovy. Rabastan stále zíral na tělo Beky. Nemohl uvěřit, že to skutečně udělal, ale bylo to tak.
Přešel k Rebece, pohladil ji po vlasech, ve kterých nyní měla kousky jehličí a naposledy ji políbil než vyčaroval znamení zla.
******
"Co se tady stalo? Proč je tu znamení zla, když na vesnici nezaútočili?" Vyptával se Regulus svého bratra.
"Nevím. Nechtějí mě tam pustit. Tak čekám na Jamese. Kde máš Rebeku?" Odpověděl už o poznání mileji než na schůzce řádu Sirius.
"Nevím, Kráturovi řekla, že je do večeře zpátky tak doufám, že už je doma." James se skutečně za chvíli vynořil spolu s Brumbálem zpod mírného kopečku. Oba vypadali více než smutně. Za nimi pomalu kráčela i Suzanne Brantová i ona se tak tvářila a dokonce neměla daleko k pláči.
"Co se děje? Proč se tváříte tak hrozně?" Staral se překvapený Sirius.
"Je mi to opravdu moc líto pane Blacku, ale Rebeka je mrtvá." Pronesl dutě Brumbál. Stále nevěřil, že to co viděl je skutečné.
"Ne! To není pravda! Ona je doma, musí!" Křičel Regulus a rozeběhl se k místu, kde ležela Beka, ale Sirius ho zastavil.
"Takhle si ji pamatovat nechceš, věř mi." Přesvědčoval ho. Regulus se na svého bratra podíval se slzami v očích než se zhroutil do jeho náruče.
"To nemůže být pravda. Musí to být omyl." Vzlykal.
"Zjistíme to. Slibuju." Objímal ho Sirius.
Ten večer se Regulus k matce už nevrátil. Zůstal se svým bratrem, který ho do rána utěšoval. Od toho dne se vše změnilo.
Na pohřbu Rebeky Ann Blackové, ač se do zdá jakkoli nepravděpodobné, byli všichni členové Fénixova řádu. Nejen proto, že se konečně rozhodla přidat na správnou stranu, ale také proto, že ji mnoho z nich měli v paměti jako dceru Davida a Naomi Carterových.
Regulus nesl velmi těžko, že ho opustila a skoro propadl do alkoholického obluzení, ale ukázalo se, že se Siriusem přece jen mají společného více než matku s otcem a krev.
Přesto na svou princeznu nedokázal zapomenout a mstil se Smrtijedům za její smrt. Stal se přízrakem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zabijete mě?

Rozhodně! 64% (16)
Možná. 24% (6)
Ne. 12% (3)

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 25. června 2008 v 21:25 | Reagovat

to nemyslíš vážně :o( já tady topím klávesnici...proč? :o( chjo :o( ale bylo to krásné,jako vždy a jsem ráda, že Sirius a Regulus k sobě našli cestu, i když ty okolnosti se mi nelíbí :o(

2 Jenny Jenny | Web | 26. června 2008 v 8:37 | Reagovat

Ach jo. Brečím. Vypadalo to, že všechno bude O.K, když se usmířili a dokonce se přidali na stranu dobra a ono ne :´(( No...to nemění nic na faktu, že kapitola byla krásně napsaná.

3 davča davča | 26. června 2008 v 14:47 | Reagovat

jo je to hezký

4 Lia Lia | 26. června 2008 v 14:55 | Reagovat

to ako vazne??nieeeeeeeeeee

5 Dragea Dragea | E-mail | Web | 27. června 2008 v 12:39 | Reagovat

Kua... jak je to možný, že v každé tvé povídce musíš všecko hezký takto pos*at...?

Mno jsem zvědavá, jak toto bude pokračovat...

6 Danula Danula | E-mail | Web | 27. června 2008 v 14:32 | Reagovat

Dragea: já nevím, asi na to mám talent to pokazit nebo je to možná proto, že vím, že hezký věci nikdy nevydrží...vážně nevím

7 Teresie Teresie | E-mail | Web | 27. června 2008 v 16:02 | Reagovat

Úáááááááááááááááááááá :´( Já du bulet!!! :((( Ach jj proč takhle?!...nonic :D Mě to přišlo moc hezky napsaný, teda až na to, že tahle kapča skončila doooost smutně :( Ale jinak to byla fakt nádhera :))

8 Dromedka Dromedka | Web | 28. června 2008 v 1:21 | Reagovat

Jj... moc krásná kapča... :( a táák smutná... :'( tohle si mi neměla dělat... myslela jsem, že jsem ty slzy už vybrečela u telky, ale potom přijdeš ty a :'( :'( !!! Krásné... :)

9 Dragea Dragea | E-mail | Web | 28. června 2008 v 12:58 | Reagovat

Mno jinak koukám na anketu a... hmm... budeš mi chybět XD

10 Nelll Nelll | Web | 30. června 2008 v 22:00 | Reagovat

fnuk:[,to snad nemzslis vazne? Budu brecet a moc :[ ale je to hezky napsany:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama