IZMDS 7.kapitola - Pottere jsi idiot

14. června 2008 v 20:38 | Danula |  - I Zmijozel má dobré srdce
Mám tu kapitolku k I Zmijozel má dobré srdce....Psala jsem to ve špatné náladě, možná to tam půjde poznat doufám, ale že to kvalitu (pokud nějakou má) nesníží.
Plus mám napsanou první kapitolu k Život po životě a snažím se i dopsat kapitolu k Rebece, ale to nevím přesně kdy bude....

"Otec odešel od mámy ještě před tím než jsem se narodila. Strýc Albus říká, že ani netušil, že existuju, ale to ho neomlouvá. Protože on to taky nevěděl, ale zjistil, kde máma žije a přišel. Tehdy to byly mé nejkrásnější narozeniny." James mě pevně držel v náručí a konejšivě hladil po zádech. Cítila jsem, že mu můžu věřit a tak jsem pokračovala.
"Díky němu jsem měla nádherné dětství. I když to tak možná nevypadá občas má úžasné nápady." Zasmála jsem se vzpomínce na jeden takový. Bylo mi kolik? Možná devět, deset a on tehdy dostal šílený nápad slavit Vánoce. Proč šílený? Bylo to v půlce července a vedro na zalknutí k tomu. Ale jemu to nevadilo. Oblékl si santovský oblek a celý den v něm chodil, dokonce rozdával i dárečky z velkého červeného pytle.
"Víš máma na tátu pořád čekala. Nevím co ji k tomu vedlo, ale vím jistě, že právě to ji zabilo. Sice se snažila žít a smát, ale nikdy ne doopravdy, ne očima." To byla pravda, snažila se kvůli mně. V tomhle předstírání byla skvělá, ale mě už nepřelstila.
"A Brumbál s tím nic neudělal?" Zeptal se James tiše.
"Myslíš jestli domluvil otci?" Ušklíbla jsem se, když přikývl.
"Snad ano, nejsem si tím jistá, ale i kdyby ano…měl přijít dřív. Nepřišel. Nikdy…A nejvíc mě štve, že ona si nalhávala do posledního dechu, že ji miloval a že nakonec přijde! Dokonce si strýce spletla s otcem, když umírala! Prosila ho o odpuštění, chápeš? Ona jeho! To on by ji měl prosit a ne ona jeho…." Vztekem jsem zaťala ruce v pěsti. Nenávidím ho za to co ji provedl. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.
"Na každé Vánoce a narozeniny mě vyšňořila, abych se mu líbila. Navařila více jídla a pokaždé chystala talíř navíc a on nikdy nepřišel! Nenávidím ho za to co jí udělal." Otočila jsem se zpět tváří k Jamesovi. Potřebovala jsem vědět jestli mě chápe. Moje srdce to potřebovalo vědět. Potřebovalo vědět jestli jsem ta špatná nebo jestli je mé rozhodnutí nenávidět otce správné.
"Kdybych byl na tvém místě cítil bych to stejně." Pronesl opatrně a já vydechla úlevou.
"Ale souhlasím s Brumbálem. Myslím, že by sis ten dopis měla přečíst, že by si možná měla otci dát šanci to vysvětlit. Nechce, aby sis jednou vyčítala, že si to neudělala." Jeho řeč mi dávala smysl, věděla jsem, že má pravdu, ale nemohla jsem to pochopit. Teď ještě ne.
"Ty si na straně mého otce?" Vyhrkla jsem nevěřícně.
"Ne nejsem, jen…"
"Jasně, že jsi." Vymanila jsem se z jeho náruče.
"Jsi přece chlap! Ale já se nenechám zničit jako moje matka. Nedovolím, aby mě moje srdce zničilo!" Utekla jsem od něj jako malá holka. Nenechám si zničit život. Od teď budu svoje srdce ignorovat. Nedovolím mu mi poroučet, neskončím jako máma.
Vztekle jsem doběhla do sklepení, kde jsem sebou práskla do postele. Všechny moje spolubydlící, až na Marcy, která ale stejně spala, byly už zase někde pryč. Já za to jen děkovala. Neměla jsem náladu si vymýšlet co mě naštvalo. Štvala jsem sama sebe a to bylo to nejhorší.
******
"Nezlobte se na ni pane Pottere." Překvapil Jamese v učebně Albus Brumbál. Tiše došel až k němu a sednul si naproti.
"Vždy byla citlivá co se týče mého bratra."
"Já se na ni nedokážu zlobit, ale ona na mě ano."
"To si jen namlouvá. Ve skutečnosti vás hluboce miluje. Pouze se bojí, že dopadne jako Elizabeth."
"Proč jste svému bratrovi dovolil takhle jí ublížit?" Brumbál si povzdechl.
"Aberforth a já nemáme příliš dobré vztahy a obávám se, že by mě stejně neposlechl. Každý si své chyby, ale dříve či později uvědomíme a on si je uvědomil."
"Proto se znovu snaží najít kontakt s Magií?" Brumbál se slabě usmál při jeho pojmenování neteře.
"Ano, ale Megan je příliš tvrdohlavá." Brumbál vstal, poplácal Jamese po rameni a pomalu odcházel pryč. U dveří se, ale otočil zpět k Jamesovi.
"Dejte ji chvíli než si uvědomí co je správné…a pane Pottere…raději už běžte na kolej, nechci aby jste měl problém s profesorkou McGonagallovou."
James poslechl radu Bradavického ředitele a kráčel zpět do své koleje. Cestou se mu honilo vše co v novém a zároveň posledním školním roce doposud zažil. Od setkání s Megan až po tuto chvíli. Nechtěl ji ztratit, ne teď když ji našel. Byl si jistý, že ona je skutečně ta pravá.
"Pravda zvítězí." Vypravil ze sebe zamyšleně heslo Buclaté dámě a prošel do společenské místnosti.
"Kde si zase byl Jamesi? Mám skvělý nápad na Zmijozelské." Vyhrknul Sirius jen co ho uviděl.
"Hm…Byl jsem se projít. Omluvíš mě ještě na chvíli?"
"Jasně. Co se děje?" Zmateně se ptal Sirius, ale James kolem prošel bez odpovědi. Zamířil si to přímo k Lily, která seděla v křesle opodál nad úkolem do Lektvarů.
"Eva…Lily, můžu s tebou mluvit?" Lily vzhlédla a chvíli si ho prohlížela. Zraky všech přítomných se otočily jejich směrem v očekávání některé z proslulých hádek Evansová - Potter. Žádná se, ale nekonala. Lily se mile usmála a vůbec nezačala křičet tak jako tolikrát před tím.
"Určitě. Jen chvilinku vydrž, dopíšu odstavec." James kývl na souhlas a sedl si vedle do křesla. Lily po chvíli skutečně dopsala, srolovala pergamen, schovala brk a opět se podívala na Jamese.
"Jestli se mě chceš zeptat jestli jsem někomu řekla co jsem viděla tak ne, neřekla."
"To jsem nechtěl rozebírat, ale souvisí to…Potřebuju, aby si mi domluvila schůzku se Sra…Snapem."
"Severusem? Proč?" Ptala se se zájmem Lil.
"Tady to nechci rozebírat, ale asi by bylo lepší kdyby si u toho byla i ty." Lily si ho pátravě prohlížela. Hledala náznak čehokoli co by ji donutilo odmítnout ho, ale viděla před sebou pouze zoufalého Jamese Pottera, který evidentně potřeboval pomoc.
"Budeš tu?" Zeptala se. Němě přikývl.
"Dobře, za třicet minut buď v druhém patře v bývalé učebně Obrany." Vychrlila a zmizela v otvoru, na chodbě.
"Jak jsi to dokázal?" Hupsnul okamžitě k Jamesovi Sirius.
"Co?"
"To, že na tebe nezačala křičet hned jak tě uviděla."
"Ani nevím." Pokrčil ledabyle rameny.
"To mi víc neřekneš?"
"Promiň Tichošlápku, možná později. Musím jít." Zvedl se James.
"Ale určitě."
"Neboj." Ubezpečil ho James, ale ve skutečnosti si tím nebyl jistý. Nevěděl jak by to Sirius přijal.
"Co bylo tak naléhavé, že jsem musel přijít okamžitě?"
"Vydrž prosím tě ještě chvíli. Určitě se to hned dozvíš." V duchu, ale Lily nadávala, kde James je.
"Promiňte zdržení, ale nebyl jsem si jistý jestli za mnou nejde Norissová." Vešel do třídy James a zavřel dveře.
"Co ten tady dělá?" Vyštěkl Severus a šahal po své hůlce.
"Uklidni se Severusi, prosím. To on s tebou potřeboval mluvit." Vysvětlovala rychle Lily.
"Nejsem tady proto, abych se pral Snape. Jsem tu proto, že potřebuji tvoji pomoc." Severus si ho nedůvěřivě měřil.
"Ty mu to věříš?" Zeptal se Lily, ale zrak ze svého nepřítele nespouštěl. Lily si Jamese znovu prohlédla, ale viděla to samé co ve věži.
"Ano." Tohle jediné slovo způsobilo změnu. Severus přestože stále nedůvěřivý sklonil hůlku.
"Díky."
"Poděkuj Lily, kdyby to záleželo na mně, ležíš na ošetřovně." Zasyčel.
"Nevím, kdo většinou musel vyhledat pomoc Pomfreyové."
"Byl jsi v přesile."
"Nechte toho! Chováte se jako dva malí, pětiletí haranti, kteří se hádají na pískovišti." Zasáhla Lily, když hovor začínal být hádkou.
"Tak do toho Pottere. Proč tu jsem?"
"Potřebuju pomoc s Megan."
"Co jsi jí ty zmetku udělal?!" Vyjel na něj ostře Severus, nemaje daleko k opětovnému tasení hůlky.
"Vůbec nic. Nikdy bych jí neublížil. Mám ji rád!" Tyčili se proti sobě. Oba naštvaní na toho druhého.
"Sevevusi…No tak Severusi. Uklidni se." Klidnila ho Lily.
"James může mluvit pravdu…Dneska jsem je viděla spolu v knihovně a usmívala se." Neřekla přímo pravdu, ale přišlo jí, že se Severus choval jako starší bratr, který nenechá šáhnout na svou malou sestru a kdyby mu řekla v jaké situaci je nachytala asi by James skutečně na ošetřovně ležel.
"Co se tedy stalo?" Zeptal se ledově Severus. James, mu i Lily, sice nerad, ale musel, aby mu pomohli řekl vše co se stalo. Severus ani Lily ho nepřerušovali jen na konci to Severus uzavřel třemi slovy.
"Pottere jsi idiot."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lia Lia | 14. června 2008 v 22:42 | Reagovat

noo zaujimaveeeeeee:)

2 Hope Hope | E-mail | Web | 14. června 2008 v 23:39 | Reagovat

krásný :o) honem další :o)

3 monca monca | 15. června 2008 v 10:30 | Reagovat

heh veriim ze maggie sa k bnnemu vraati:P

4 Nelll Nelll | 15. června 2008 v 13:45 | Reagovat

je... hezky, ale zes to teda usekla v dobrou chvili

5 Danula Danula | E-mail | Web | 15. června 2008 v 16:47 | Reagovat

Nelll: snažím se:D

6 KiVi KiVi | Web | 15. června 2008 v 18:08 | Reagovat

proč idiot? :D ale je to originální povídka a mě se mrtě líbí....jedna za mála povídk kde má Jamie rád někoho jinýho než Lily....a to se mi líbí...doufám že to tak zůstane :)) akoát ona se zachovala dost přehnaně..

7 Danula Danula | E-mail | Web | 15. června 2008 v 21:02 | Reagovat

KiVi: já vím, ale bohužel co jsem si udělala to mám:)

8 Dragea Dragea | E-mail | Web | 17. června 2008 v 18:04 | Reagovat

Heh...hezký... jen budu mít zase kecy k blogu... Proč je to tak úzký? :-D Já vím, jsem hrozná

9 dominik dominik | E-mail | 18. června 2008 v 7:24 | Reagovat

hezkýýýýýýý ale proč si to tak usekla ??

10 evi evi | Web | 21. listopadu 2008 v 22:36 | Reagovat

tak tahle kapitola byla trochu vážnější, ale o to víc zajímavá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama