ŽpŽ 1. kapitola - Kdo je ta neznámá?

15. června 2008 v 7:00 | Danula |  - Život po životě
První kapitola. Je z pohledu Siriuse. Snad se bude líbit.

"Vím, že nemocnice nesnášíš, ale nemohl bys to protentokrát překonat a jít se mnou za Lily?"
"Hm…Ale počkám na chodbě."
"Beru, ale sestřičky nech na pokoji." Sirius se škádlivě usmál.
"Rozkaz…A jak se vůbec naše mamina má?"
"Dobře. Malý už náležitě kope." Usmál se James zasněně.
"Jen se mi tu nerozpusť taťuldo." Strčil do něj Sirius.
"Hele!" Rozesmáli se oba. Byli jako bratři, přestože příbuzní nebyli.
"Jen počkej až najdeš tu pravou a zamiluješ se. Taky se budeš rozplývat."
"Leda ve snu kámo."
"Jen nech na hlavě." Zavěštil si James. (Heh, oblíbená hláška spolužačky TerezkyJ)
"E."
"Mlč a pojď nebo mi Lily zase nadá, kde tak dlouho jsem."
"Stává se z tebe podpantofláč Dvanácteráku."
"Zkus mi to říct před Lily." Zahrozil James.
"Bojíš se, že bych mohl mít pravdu." Pochechtával se mu Sirius.
"Prosím tě…Raději se pojď přemístit. Tahle debata je zbytečná." A opravdu. Po přemístění se objevili před velkou, bílou budovou, do které proudil dav lidí. I oni se proto vmísili mezi ostatní návštěvníky až se dostali do prostorné haly.
"Fakt s tebou musím až nahoru?"
"Slíbil si to brácho."
"Znáš heslo Sliby, chyby? Tím se totiž hodlám řídit." Prohlásil Sirius a chystal se otočit k útěku.
"Nechovej se jak malej." Zastavil ho James.
"I malej by se bál."
"Fakt? A jak to, že se tam ten klučík nebojí?" Ukázal směrem k sedmiletému chlapci, kterého matka držela pevně za ruku a násilím ho táhla k výtahu.
"Děláš si srandu?" Zeptal se vykuleně Sirius.
"To víš, že jo." Vtáhl James Siriuse do druhého výtahu. Vystoupili v pátém patře, kde se museli vytlačit ven. Když se jim to podařilo ocitli se v dlouhé, bílé chodbě se spousty dveřmi.
"Kde tady chceš hledat Lily?"
"Velmi jednoduše." Odvětil suše James a pevným krokem vyšel k recepci uprostřed chodby.
"Dobrý den."
"Dobrý den. Přejete si?" Přivítala je milým hlasem mladá sestřička.
"Ano. Hledám svojí ženu. Lily Potterovou."
"Samozřejmě, hned vás k ní zavedu." Rozešla se, ale v půli kroku se zastavila a obrátila na postávajícího Siriuse.
"Vy s námi nepůjdete?"
"Ne. Já, počkám tady." James se málem udusil smíchy jak se snažil nesmát zatímco sestřička posmutněla. Asi přemýšlela, že raději měla zůstat, ale nedalo se nic dělat. Celou cestu než zašli si Sirius prohlížel sestřiny nohy a hýždě, jakmile ale zašli začal se nudit. Přecházel sem, tam, pískal si, hopsal, počítal kachličky na zemi…nic nepomáhalo. Začal si prohlížet jména na dveřích, ale nikoho neznal. Chtěl si začít hledat další způsob zabavení, ale upoutaly ho dveře, které měly na štítku místo jména datum….20. března 1980. Zvědavost mu nedala, šáhl na kliku, ale zarazil se. Rozhlédl se po chodbě a vklouzl dovnitř.
V pokoji bylo jen jedno lůžko, na kterém ležela mladá dívka, přibližně v jeho věku. Nemohl z ní spustit oči. Vypadal jako spící víla, která čeká až ji někdo probere z bezesného spánku. Problém byl, že ona neměla bezesný spánek, to ale Sirius nevěděl.
Skoro by si i myslel, že je mrtvá, ale hrudník se jí pravidelně nadzvedával. Čekal jestli se dívka probere, ale když slyšel z chodby hlady opatrně vycouval ven.
"Tady tě máme moje nejoblíbenější mamino." Přivítal Lily.
"Ahoj Siriusi."
"Jak se má můj kmotřenec?"
"Hladově." Usmála se.
"To musíme napravit. Ti dva jsou strašní viď prcku? Nechali by tě vyhladovět." Rozčiloval se naoko Sirius a hladil Lilyino vzrostlé bříško. Odpovědí mu bylo vzrušené kopnutí.
"Kušuj kašpare." Ohnala se Lily smíchy, ale s radostí souhlasila s vydatným obědem, který zakončila ovocným pohárem s velkou porcí šlehačky a jahod.
Ten večer Sirius neusnul, převaloval se. V mysli mu hrál obraz neznáme dívky. Přemýšlel kdo je, jaké má jméno a oči? Co se jí stalo, že leží u Munga? K půlnoci už vzdal jakékoli šance, že usne. Vstal z postele a přešel k otevřenému oknu. Hvězdy na nebi dnes nádherně zářily a na nebi nebyl ani mráček. Tak jako pokaždé pohledem vyhledal svou hvězdu, která asi patřila oné neznámé?
U okna vydržel až do rána, kdy se oblékl a vyrazil do práce.
"Prosím tě cos dělal večer?" Nevydržel to už James a zeptal se zívajícího Siriuse.
"Co bych asi dělal? Snažil se spát."
"Jasně a proto teď zíváš?"
"Pánové máme hlášen útok na mudlovskou vesnici."
"Rozumíme. Kde?"
"Nedaleko Newportu." Oba se okamžitě přemístili do válečné vřavy. Kouzla lítala všemi směry takže bylo obtížné vyhnout se jim, ale co nedokážeme sami vyřeší štít.
"Konečně jste tady. Potřebujeme pomoc."
"Omlouváme se za zdržení, ale přece nemůžu jít do boje se Smrtijedy neučesaný. Co by si pomysleli?" Zavtipkoval Sirius a odrazil kouzlo.
"Však on tě ten humor přejde Krvezrádče!" Vykřikl jeden ze zakuklenců a vyslal na Siriuse několik kouzel za sebou. Ten se jim však obratně vyhnul a Smrtijeda spoutal.
"Sbohem brouku, nemám na tebe celý den." Zamával mu ještě a odcházel vyčistit zbytek vesnice.
Byl už u posledního domku, když uslyšel volání o pomoc.
"Mlč ty huso, tady ti nikdo nepomůže!" Zasyčel vysoký Smrtijed na ženu u svých nohou. Vyděšeně těkala očima kolem sebe, hledala náznak jakéhokoli soucitu, ale nikde nebyl. Odešel s prvními kroky Smrtijedů.
Smrtijed se začal chechtat a uvolňoval opasek u svých kalhot. Žena přestala dýchat. To ji čeká před smrtí? Takováto potupa?
Když na ni muž šáhl začala škrábat a kopat, ale muž byl silnější. Udeřil ji do tváře a natrhl ji tak ret.
Žena se choulila v koutě a přála si zemřít co nejdřív. Už nečekala žádnou pomoc, ale ta neočekávaně přišla sama. Do místnosti vtrhl rozzuřený, černovlasý muž taktéž s klacíkem v ruce.
"To je nechutný!" Prohlásil Sirius znechuceně s pohledem upřeným na dolní partie Smrtijeda.
"Řekni tohle je tvoje normální velikost? Protože jestli jo tak to jsi teda chudák."
"Ty!" Zakřičel nepříčetně zakuklenec a chystal se udělat výpad, ale s kalhotami u kotníků to jde dost špatně. Takže místo výpadu skončil chlapec na zemi, kde ho Sirius velmi jednoduše spoutal.
"Nebojte se už vám neublíží."
"Jste si tím jistý?" Ptala se roztřeseně žena.
"Ano."
"Pak tedy…" Nadechla se a přešla k spoutanému muži.
"Ty jeden odpornej hajzle!" Zakřičela a začala do něj kopat.
"Měli by tě vykastrovat, prasáku!" Rozvzlykala se.
"Co se tady stalo?" Zeptal se zmatený James, když došel dovnitř.
"Tady pán se rozhodl užít a tady slečna mu to chtěla vrátit." Vysvětloval Sirius v kostce stav spoutaného muže.
"Aha." Všichni zadržení Smrtijedi byli přemístěni do vazby a Sirius se opět přistihl jak myslí na onu neznámou dívku. Zažila snad i ona něco podobného? Doufal, že ne.
"Siriusi?"
"Ano?"
"Co se děje? Od včerejšího oběda jsi pořád duchem jinde."
"To se ti jenom zdá."
"Nemyslím. Snad si se nezamiloval? Kdo je ta šťastná?"
"Hloupost." Ukončil rozhovor Sirius. Do koho by se tak asi mohl zamilovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 15. června 2008 v 10:08 | Reagovat

skvělý :o) už se těším na další :o)

2 Danula Danula | E-mail | Web | 15. června 2008 v 10:24 | Reagovat

Doprčic teď jsem si všimla, že mi word zas napsal místo Newportu nespočet sakra. Jdu to hnedka opravit.

3 Nelll Nelll | 15. června 2008 v 13:53 | Reagovat

hezky:D

4 Dromedka Dromedka | Web | 15. června 2008 v 17:52 | Reagovat

Zajímavý.... zatím se to čte dobře... :) Už se těším jak to bude pokračovat...

5 Lia Lia | 16. června 2008 v 22:03 | Reagovat

noo pekne...je to zaujimave..take neokukane:D..mne sa to paci..rychlo dalsiu:)

6 Dragea Dragea | E-mail | Web | 17. června 2008 v 18:13 | Reagovat

Super super další další :)

7 Gigi Gigi | Web | 20. července 2008 v 17:28 | Reagovat

krásný:-) honem další kapču

8 martulka martulka | 22. října 2008 v 10:10 | Reagovat

no to se ti povedlo.. ten smrtijed je fakt užásnej..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama