IZMDS 11. kapitola - 3 dny všechno změnily

17. ledna 2009 v 16:19 | Danula |  - I Zmijozel má dobré srdce
Bez nějakých skrupulí přeji pěkné počtení. Snad jen, Megan v téhle kapitole se mi líbí více než v celé dosavadní povídce, po přečtení snad pochopíte. Jo a omlovám se za smíření se Jamese se Siriusem tak holčičím způsobem, ale nevěděla jsem jak jinak je dát dohromady.



Od setkání Jamese s Megan utekly již tři dny. Za tu dobu se stalo hodně. James se sice pokoušel s Meg promluvit, vysvětlit jí kde se stala. Nedala mu však šanci. Oba se začali uzavírat do sebe. Stejně a přesto jinak. James byl totiž na rozdíl od Megan obklopen přáteli. Oni ho nenechali spadnout do deprese. Mluvili na něj a snažili se ho rozptýlit. Dokonce i Sirius se pokusil zapojit a jeho pokus byl odměněn. Přes počáteční nešikovnost se spolu znovu začali bavit a témata jako hádka, rvačka a Megan, byli mezi nimi tabu.

*Nebelvírská věž*

"Siriusi, Ježíši Kriste! Zahoď pro jednou svoji pýchu a běž za Jamesem." Hořekoval Remus poněkolikáté za tyto tři dny. Mrzelo ho vidět dva své nejlepší přátele takto v boji, obzvlášť, když je to oba ničilo. Sirius však pouze nesouhlasně zamručel a dál zíral do krbu, na plameny.
"Vy dva jste úplní idioti!" Nevydržel Remus a vykřikl na Siria.
"Oba víte, že si chybíte, ale oba jste tvrdohlaví mezci a nechcete udělat první krok." S každým slovem zvyšoval i hlas až se zraky všech nebelvírských, obrátili k nim. Svůj křik směřoval i na Jamese, který seděl v rohu a plánoval taktiku se svými hráči z týmu.
"Takže pokud si vy dva odmítáte promluvit, tak já odmítám mluvit s vámi dvěma!" A s tímto prohlášením odkráčel nahoru do ložnic. Sirius i James na sebe zůstali koukat, ale pak se zase vrátili ke své činnosti - zírání do plamene a koordinování zápasu.
Sirius si však Removo rozhořčení vzal k srdci. Jen se bál, že ho James odmítne. Ten si však překvapivě sedl do křesla kousek od něj.
"Co, že nemáš rande?" Promluvil jako první James. Jeho otázka nebyla kousavá či ironická jako obvykle, Sirius sice zůstal mlčet, ale nakonec odpověděl.
"Trochu jsem to začal omezovat. Nemá mě kdo krýt před rozvášněnými ex-přítelkyněmi." Řekl dutě Sirius a znovu tak nastalo ticho.
"Já…." Promluvili oba ve stejnou chvíli. Oba, James i Sirius, se na sebe podívali a ulehčeně se rozesmáli.
"Ty první." Pobídl ho James. Sirius se nervózně nadechl.
"Víš, že nejsem moc na omluvy." Začal opatrně.
"Ale opravdu mě mrzí co se mezi námi stalo a moc bych si přál, abychom na to zapomněli a zase byli přátelé." Ukončil své vyznání a kývl na Jamese, aby začal on.
"I mě je to líto, co se mezi námi stalo a chtěl bych tě zase za svého přítele." Souhlasil a podíval se svému skoro bratrovi do očí, Náhle se oba zvedli a padli si do objetí.
"Chyběl si mi brácho." Přiznal se Sirius.
"Ty mě taky." Oba se usmáli a Sirius přešel k otvoru ve zdi.
"Co říkáš, že bychom zašli ke Třem košťatům zapít naše usmíření?" A James souhlasil. Chtěl svého přítele zpět. Opravdu ho potřeboval.
Naopak Megan se přes snahy Severuse začala uzavírat opět do sebe. A tentokrát nepomohl ani Albus Brumbál. Její jizva sice již dva dny byla minulost, díky zázračně objevené léčbě Madam Poppy, ale ani to nepomohlo. Protože to co zůstalo pošramocené byla její duše. Až nyní se totiž začala chovat jako pravá Zmijozelačka. (Konečně! Vážně už bylo na čase, ta její hysterie mi začala lézt na nervy a to je co říct, protože to já jsem ji tak napsala.) Snad to bylo i díky Belle, Patty a jejich partičce, se kterou teď byla téměř neustále, ale pravdou bylo, že se jí každý vyhýbal. Dokonce i Lily, ale pouze na radu Severuse, který se bál, že se jí něco stane v blízkosti Belly.

*V Bradavické knihovně*

"Máš nějaké plány na dnešní večer Megs?"
"Ještě ne. Zveš mě na rande?" Opáčila na Patty Megan. Ta se pouze ušklíbla a záporně zatřásla hlavou. Chtěla Megan říci o schůzce, ale Megan ji přerušila. Nelíbilo se jí, že na ni zírá nějaký Havraspárský prvák.
"Co zíráš?! Chceš, abych tě přeměnila do ropuchy?" Zasyčela na něj vztekle, kluk vyděšeně vypískl a rozeběhl se pryč, zatím co Megan s Patty se hlasitě rozesmály. To však neušlo pozornosti Knihovnice.
"Prosím ztište se! Jste v knihovně a ne na trhu." Napomenula je. Dívky se na ni zvědavě podívaly a rozesmály se znovu.
"Můžete mi prozradit co je tu tak k smíchu?" Zeptala se podrážděně.
"Vy." Odpověděly společně a zvedly se k odchodu. Knihovnice je jen omráčeně sledovala. Studenti Zmijozeli nepatřili k jejím oblíbencům, ale trpěla jim jejich výstřelky. Toto však přesáhlo mez. Toto si k ní ještě nikdo nedovolil. Pro Megan s Patty to však byla legrace.
"Teda Megs, to bylo úžasné." Smála se Patty.
"Už se těším až budeš patřit k nám."
"Jak to myslíš?" Zajímala se Megan. Patty se, ale tajemně usmála.
"Uvidíš dneska." Slíbila. Megan jen zavrtěla hlavou a následovala ji do Zmijozelské místnosti ve sklepení.
Tam na ně již čekala celé jejich Zmijozelská sestava.
"Megs, Patty….Vy dvě pohromadě nejste dobrá kombinace!" Uvítal je rozesmátě Lucius, kterému seděla na klíně Narcissa, přítelkyně a oficiálně snoubenka.
"Totéž platí o vás dvou." Ušklíbla se na něj Megan. Bella, sedící na gauči vedle Rudolfa, protočila oči. Moc dobře věděla co teď přijde.
"Ne tak jako o tobě a Potterovi." Vrátil úder Malfoy. Byl si příliš dobře vědom jakou bolest jí tím způsobuje, ale bavilo ho to. Obzvlášť u ní.
"Cokoliv." Usmála se sladce Megan, kývla na Bellu a zmizela nahoře v pokoji.

Jak moc se dokáže člověk za tři dny změnit? Megan, která v září nastoupila do Bradavic, byla tak odlišná od této lednové. Ta předchozí by se nikdy nepřátelila s pověstnou Zmijozelskou partičkou Smrtijedů. Nikdy by nezvýšila hlas na malého kluka, ale hlavně…nikdy by neodehnala své přátele. Lidé se, ale mění.
Je zvláštní jak se Moudrý Klobouk nespletl. Jak dobře odhadl její povahu. Možná to, ale bylo jen prostředím či prožitky, které ji zde potkaly. Kdo to věděl? Možná nikdo. Přesto…tři dny jsou tři dny.

"Megs jdeš s námi?" Strčila hlavu do dveří Bella. Megan se na okamžik zarazila, ale pak kývla a přešla k ní. Dole ve společenské místnosti se připojily ke zbytku, který vedl Lucius. Po Meganině příchodu se ušklíbl, ale nic prozatím nic neřekl. Tiše se po chodbách proplížili před hrad, na okraj Zapovězeného lesa, kde se hromadně přemístili pomocí přenášela.
"Doufám, že mi neuděláš ostudu." Střelil Lucius pohledem po Megan. Ta se na něj však pouze mrazivě pohlédla, v kousavé odpovědi ji totiž zabránila Bella.
"Luciusi…Víš, že na Megs je spoleh." Jestli Lucius souhlasil, nevěděla. Něco jen zavrčel.

Skupinka, od místa svého přemístění, nešla příliš daleko. Připojila se k ostatním, již čekajícím Smrtijedům. Sám Temný pán byl předstoupen před svým trůnem a jeho had Nagini ležel uprostřed vytvořeného kruhu.
"Máme obrovskou čest, že se tohoto rituálu můžeme zúčastnit." Zamumlala vzrušeně Bella směrem k Megan. Megan netušila co odpovědět. Vždyť ani netušila co se děje. Muž před ní, říkající se Lord Voldemort či Temný pán, pro ni spíše znám jako Radle, se tu chystal udělat obřad. Obřad, který jak cítila byl zapojen do černé magie.
"SPIROS NOMICUS DOMINUS TES DESTRINUS." Začal Pán odříkávat latinská slova s hůlkou namířenou na Nagini. Ve vzduchu bylo cítit napětí a měsíc se schoval za mraky.
"KREATUS DARKUS VITEALUS!" Fialový paprsek letící z Voldemortovi hůlky se vpil do hadího těla.
Zprvu se nic nedělo, po chvíli se, ale ozval hrom a následoval blesk s deštěm. Pár zakuklených postav sebou trhlo, ale neviditelná síla je stále držela v kruhu. Nagini se po zásahu začal svíjet ve vzduchu až nastalo znovu ticho. Nikdo ani nedýchal, dokud se Pánův mazlíček nepatrně nepohnul a poté nedoplazil k nohám svého majitele. Megan byla v šoku. Stále si v hlavě přehrávala scénu, které byla svědkem a pátrala co ji přednášející slova říkala. Byla si jistá, že je už někde slyšela a viděla, ale nemohla si vzpomenout.
"Opět se setkáváme." Ozval se za ní ledový hlas. Megan se ani nemusela otáčet, aby zjistila, kdo to byl.
"Jsem tím potěšena stejně jako vy." Usmála se Megan a na důkaz svých slov nepatrně poklonila hlavu. Voldemort si ji prohlížel, oba věděli o co se snaží, chtěl jí přečíst mysl. Megan však byla, díky výchově Albuse a učení v předchozí škole, v Nitrobraně skvělá. Ukázala tedy Voldemortovi jen část svých vzpomínek a to na Bradavické studenty a poté ho slušně řečeno ze své hlavy vykopla. Temný pán se potěšeně usmál a nabídl jí místo po svém boku. Megan pro tuto chvíli přijala, cítila při tom však Bellin pohled v zádech. A byla si jistá, že by chtěla být na jejím místě.
"Byl jsem opravdu překvapen po Luciusově oznámení, že se chceš ke mně připojit."
"To si umím velmi živě představit." Odpověděla Megan pravdivě. Voldemort zúžil oči jak byl překvapen tónem jejího hlasu. Pak se, ale rozesmál. Všichni jeho věrní na něj vyděšeně pohlédli. Voldemort se, ale dál smál.
"Jsi první kdo se mnou takto mluví. Měl bych za to na tebe použít Cruciatus."
"Ale?" Přerušila ho Megan.
"Ale." Pokračoval Voldemort jako by ho nepřerušila.
"Líbí se mi to." Ušklíbl se na ni.
"Nyní se rozejdeme. Ty ještě ne." Ukázal na Megan.
"Takže přece jen trest?" Podívala se na něj vyzývavě. Temný pán ji pozoroval, rychle švihl hůlku, ale s Megan to nepohnulo. To ocenil.
"Vidím v tobě velký potenciál." Přiznal a vytáhl malý šperk z kapsy svého hábitu.
"Řekla bych, že nejste první ani poslední." Odsekla a založila ruce v bok.
"Jistě. Tomu věřím. Nyní ti však chci dát malý dárek."
"Páni, to berete rychle. Jakou máte jistotu, že hned po návratu nepoběžím ke svému strýcovi a neprásknu vás?" Vyplivla
odvážně Voldemortovi do tváře. Ten se pouze ušklíbl.
"Protože jsme úplně stejní slečno Brumbálová a pak….Jste ve Zmijozelu. To mi dává určitou záruku." Zasyčel ledově a předal ji do ruky prsten se Zmijozelským znakem. Pak se otočil a bez dalších slov tam Megan nechal stát. Po návratu do hradu a zbytku noci měla o čem přemýšlet. Nejen o slovech z rituálu, ale i poslední věty, kterou ji Temný pán řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 21:22 | Reagovat

ne, ne, ne...nebude z ní Smrtijed, že ne? nemůže být :o( jejda, já se zblázním :o( ale jinak neměla kapitolka chybu a jsem ráda, že jsem si zase po dlouhé době mohla přečíst něco od tebe :o)

2 Sawarin Sawarin | Web | 17. ledna 2009 v 23:45 | Reagovat

Moc pěkná kapitola.. Jsem opravdu zvědavá, jak to bude pokračovat.. Začíná se nám to totiž nějak zamotávat.... Už se těším na pokračování..:)

3 Danča Danča | 25. ledna 2009 v 11:51 | Reagovat

moc pěkný. Konečně po dlouhý době přibyla kapitolka :-D

4 Dragea Dragea | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 20:26 | Reagovat

U toho usmiřování jsem skoro až čekala, že si padnou kolem krku a začnou se líbat XP

Ale jinak to zakončení je suprový ;)

5 Sophi Sophi | Web | 7. února 2009 v 16:40 | Reagovat

To bylo naprosto úžasný!!! Jen doufám, že z ní nebude smrtijed...neudělaš to, že ne??? Ale naprosto skvělá kapča...fakt moooc skvělá...přidej plsky další!!! :-)

6 martulka... martulka... | 22. února 2009 v 22:35 | Reagovat

tak to je ti danulko povedlo, krásná kapitolka....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama