Kapitola IV. První setkání

12. února 2009 v 16:04 | Danula |  Bratrstvo mrtvých - příběhy
Malý příběh z Mistina života. Její životopis bude přidán taky.



Láska a nenávist jdou odpradávna ruku v ruce. Je to tenká hranice, dvě sestry, bez kterých by život nebyl životem.
Někdy však v našich očích nenávist překrývá lásku a nám trvá dlouho než pochopíme pravou hloubku tohoto citu. Pravou cestu však najdeme pokaždé.



"Babi, vyprávěj mi dál." Žadonila malá holčička.
"Až zase zítra andílku." Pohladila ji po vláskách její babička.
"Prosím babíííí." Zamrkala očkama holčička.
"Ach zlato." Povzdechla si žena.
"Víš, že to nejde. Za chvíli se vrátí maminka a víš, že nechce, abych ti vyprávěla."
"Správně. Maminka to nechce a víte to obě Alexandro!" Ozval se káravý hlas holčiččiny maminky. Alexandra vyděšeně vytřeštila oči.
"To je v pořádku zlato. Pamatuj si, ať jsou následky jakékoliv ničeho se nikdy neboj, pokud tvůj čin byl správný." Objala ji konejšivě babička.
"Dobrou noc andílku." Zašeptala ještě a následovala svou dceru do obývacího pokoje.
"Mami, moc dobře víš, že nechci, aby si ji vyprávěla ty svoje příběhy. Děsí tím ostatní děti."
"Oh prosím…Snad si vážně nemyslíš, že příběhy bláznivé ženské vyděsí dnešní děti." Ušklíbla se Misty O´Harrová na svou dceru, popadla kabát a odešla.
Misty svou dceru milovala, ale její vnučka jí tolik připomínala ji samotnou. Jen doufala, že nebude mít stejný osud.

******

"Pohyb O´Harrová! Už jsi dávno měla být v cíli." Zahřměl autoritativní hlas. Mladá dívka kolem 17. roku zanaříkala.
"Přísahám, že jestli tohle přežiju, tak mu probodnu srdce perem." Vedle běžící chlapec s černými, na krátko ostříhanými vlasy se zasmál.
"U toho bych rád asistoval." Misty se ohlédla přes rameno na velícího upíra, který ji probodával pohledem. Nenáviděla ho. Od prvního okamžiku věděla, že ji tady nechce. Jediné co nevěděla, bylo proč?
"Rozchod!" Zavelel. Celá skupina unaveně zajásala a začala se rozcházet.
"O´Harrová, Bey! Za deset minut nástup na cvičišti! Ukážete mi vaše schopnosti." Místy s Harmonem se na sebe podívali.
"Bereš pero ty nebo já?" Harmon se zasmál a ukázal na Misty.
"Ty. Mimochodem, jmenuji se Harmon." Nabídl ruku.
"Mistery, ale radši jen Misty." Potřásla s rukou. Oba využili deseti minutové přestávky na zavedení tekutin do těla a znovu se sešli až na place.
"Mám pero." Ukázala Misty na tužku ve svých rukách a usmála se.
"Protože nepředpokládám, že tohle přežijeme…Rád jsem tě poznal." Misty vytřeštila oči.
"Jak si na to přišel?"
"Víš vůbec proti komu jdeme?"
"Ne." Harmon se chytil za hlavu. Do čeho se to pustil?
"Sideas?" Zkusil proto.
"Náš velící mrzout?"
"Taky…Ale hlavně, je to nejlepší smrtonoš tady."
"A? Pokud budeme spolupracovat, máme šanci." Věřila si Misty.
"Jsi velký optimista, že?"
"Snažím se." Usmála se slabě. Ve skutečnosti se bála stejně jako Harmon, jen ho nechtěla víc znervóznit. A hlavně se řídila otcovým pravidlem: "Nikdy se neboj. Jakmile se začneš bát, tvůj nepřítel to vycítí a použije tvůj strach proti tobě."
Sideas přistoupil do středu kruhu a pohledem vyzval i Misty s Harmonem. Ti pomalu přešli za ním, oční kontakt nevynechávajíc. Stáli naproti sobě, neuvědomujíc si zástup kolem nich. Věnovali pozornost pouze sobě. Čekali kdo udělá první krok, chybu. Kroužili opatrně kolem sebe, tři osoby se stejným záměrem. Zjistit příští krok nepřítele před sebou.
Nakonec, a na to se všichni těšili, se Sideas pohnul vpřed. Meče do sebe narazili s přesným citem. Výpad střídal výpad. Byl to smrtící tanec. Každému přihlížejícímu běhal mráz po zádech.
Zatím co Harmon s Misty se perfektně kryli.

******

Misty se slabě usmála při vzpomínce na svůj první boj s Harmonem a Sideasem. Nikdy nezapomněla na výsledek. A ještě nyní po tolika letech ji hřál u srdce. Možná už tehdy pro něj měla slabost, jen si ji nechtěla přiznat.

******

Meče do sebe znovu s přesností narazili. Nyní to byl boj jen s Misty a Sidease. Harmon stál u ostatních a držel si slabě krvácejících ruku. Všichni nováčci byli překvapeni Sideasovým uvolněním. Byl upír, ale pokračoval v boji jako by vedle něj vůbec nebyla. Bylo to úctyhodné sebezapření. Boj však vrcholil.
Obrana - úskok stranou - výpad a znovu.
Misty zhluboka dýchala. Cítila se unavená a její vlastní pot jí stékal po zádech. Sideas naopak vypadal skvěle, ale to se nemohla divit, byl to přece jen upír.
Rozhodla se riskovat…Naznačila výpad do leva a pak se skroutila i s čepelí meče do prava. Sideas se zdál překvapený, ale jeho reakce byla rychlá. Otočil se a strhl Misty sebou na zem. Chvíli se váleli a prali v písku než zůstali Sideas ležet na Misty s mečem přiloženým na jejím krku. Na tváři se mu objevil vítězný úšklebek.
"Zdá se, že jsem zvítězil."
"Tím bych si nebyla tak jistá." Procedila skrz zuby Misty a podívala se dolů na Sideasův rozkrok. Sideas její pohled následoval a škleb mu z tváře zmizel. Mistin meč byl bezpečně namířen proti jeho mužství.
"Nazvala bych to remízou." Prohlásila pevně a podívala se Sideasovi hluboko do očí. Na okamžik tam spatřila i něco jiného než led. Snad hrdost, touhu, ale dřív než si tím mohla být jistá led byl zpět na svém místě. Až o pár let později zjistila, že ten led je pouze přetvářka, ochrana před ostatními a zamilovala se do nich. Bezhlavě a nekonečně.

******

Misty si smutně povzdechla. Ty roky vedle Sidease byly ty nejšťastnější v jejím životě. Nejšťastnější a zároveň nejsmutnější. Byly to roky flirtování, sbližování, lásky, ale i tajných schůzek, skrývání a lhaní. Přesto by to nevyměnila. Milovala a byla milována….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 14. února 2009 v 0:49 | Reagovat

ach, mně chybí slova...zase...bylo to naprosto dokonalé...ten začátek s tou láskou a nenávistí se mi hodně líbil, i kdžy ne vždycky je to pravda, ale to sem nepatří :o) kapitola byla krásná a já se těším na další ;o)

2 Dragea Dragea | E-mail | Web | 18. února 2009 v 20:12 | Reagovat

.... >.>... hmm... o.O ... >.<.... O.o ... <.< ...

3 Danula Danula | E-mail | Web | 18. února 2009 v 21:34 | Reagovat

Jsem poctěna, že jsi mě vážně vzala vážně:) díky:D

4 martulka... martulka... | 22. února 2009 v 22:40 | Reagovat

wow... nemám slov...

musím říct, že mít takový talent na psaní jako ty tak bych tyto příběhy vydala jako knihu, byly by určitě oblíbené...jsi strašně šikovná...

5 Dromedka Dromedka | Web | 6. března 2009 v 18:45 | Reagovat

Ok... líbilo se mi to a hodně..:) Ty citáty a chytré věty máš z vlastní hlavy nebo to někde hledáš?? :) Každopádně kromě občasných chybějících čárek se mi to líbilo a nemám co vytknout... :) Krásná povídka... :) Občas se ti opakovala slovíčka, ale to by se dalo jednoduše přehlídnout... chválím a jen tak dále!! :D

6 Danula Danula | E-mail | Web | 8. března 2009 v 12:01 | Reagovat

Dromedka: Většinou moje, ale některé jsem někdy, někde slyšela a pak trochu upravila jak se mi hodí:) Jsem ráda, že se líbí...Za čárky se omlouvám, já se většinou snažím, abych měla správně i/y což taky většinou nemám a na čárky pak zapomínám a za ty slovíčka se taky omlouvám, ale hlavně, že se líbílo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama