33. kapitola - Konec?

8. dubna 2009 v 14:35 | Danula |  - Pomsta nebo něco víc?
Jsem tu zpět s Pomstou a doufám, že se vám bude líbit. Já osobně z ní mám dobrý pocit, no hlavně z částí s Karkarovem. Vím, že se vám může zdát trošku morbidní, ale líbí se mi to:)

"Můj pane, viděl jsem je." Plazil se uzlíček oblečení po zemi.
"Ukrývá se u něj. Zvládnu ji zničit." Pozvednutá ruka ho umlčela.
"Není důležitá."
"Ale pane…" Protestoval roztřeseně.
"Crucio!" Sálem se ozvla bolestivý křik, ale nikdo nezasáhl, s Lordem Voldemortem se nevyplácelo nesouhlasit.
"Řekl jsem, že není důležitá! Chceš mi snad odporovat Červíčku?"
"N..ne Pane. To bych si nikdy nedovolil." Drkotal zuby Petr. Voldemort se ušklíbl.
"A pokud jde o tvůj trest…Myslím, že nejlépe se ho zhostí Igor." Červíček e nevěřícně otočil do tváře nebezpečného smrtijeda.
"Bude mi velkým potěšením, můj pane." Zašklebil se Igor Karkarov a prstem pravé ruky si přejel po krku, Červíček hlasitě polknul. Temný pán celou záležitost považoval za vyřízenou, pokynul rukou ať se mu ztratí z očí, ale Červíček ne. Vrhl se mu k nohám a vzlykal.
"Mů…můj pa..pa..pane, p…pro…prosím…" Voldemort se na něj, stejně jako ostatní přítomní, podíval s odporem.
"Ty prosíš?!" Petr hlavou kývnul na souhlas a dál fňukal.
"Odporné!" Zasyčela opovržlivě Bellatrix.
"Odveďte mi ho z očí!" Přikázal.
"Néééé….Prosíííím, můj pane…" Křičel jak ho táhli ven ze síně. Temný pán si ho nevšímal, obrátil zrak ke svým smrtijedům a začal spřádat plány na útok.

*****

"Vážně si myslím, že by jsi sem neměla chodit sama."
"Ale Lily, co by se mi mohlo stát?" Zeptala se Max lehkovážně a skládala oblečení pro miminko, které přinesla Lily ukázat.
"Děláš si legraci, že ano?! Protože venku stále pobíhá Petr a ty jsi momentálně bezbranná." Rozčílila se Lily. Max ztuhla v pohybu a nevěřícně se na Lily podívala.
"Promiň…Já jen, že…"
"To je v pořádku. Chápu to." Přerušila ji Max.
"Vím jak to se mnou muselo být těžké, když…no, když…však víš…Ale dostala jsem se z toho a to je hlavní."
"Nechci, aby ti znovu někdo ublížil." Namítla Lily.
"Dám na nás pozor, slibuji." Usmála se a pevně Lily objala.
"Jsi moje nejlepší kamarádka."
"Ty moje taky."
"Skupinové objetí?" Objevil se ve dveřích rozesmátý James. Obě ženy se na něj podívaly, ale otevřely náruč i pro něj.
"Ale jen proto, že jste to vy." Usmál se a pevně je obě objal.
"Všechny tři jste pro mě ty nejdůležitější." Max se na Jamese podívala na oko rozzlobených výrazem ve tváři.
"Jak můžeš vědět, že čekám holku? Co když to bude kluk?"
"Doufám, že ne, protože jestli bude po Siriusovi, tak tu máme dalšího Tasanovu."
"Jenom to ne." Zasmála se Lily a Max posmutněla.
"Přála bych si, aby tady byl."
"Je tady." Prohlásil najednou James.
"Přímo tady…V našich srdcích a vzpomínkách." Max sklouzla po tváři slza a znovu Jamese pevně objala.
"Díky." Zašeptala mu.
"To nic." Vrátil jí.
"Jamesi?" Přerušila je Lily.
"Ano zlato?"
"Někdo klepe." James rychle vytáhnul hůlku a pomalu scházel dolů ke dveřím.
"Kdo je tam?" Lily i Max se krčily nahoře za zábradlím, jako by je mohlo ochránit před neznámým nebezpečím.
"Albus Brumbál a Remus Lupin." Opět ticho.
"Je pravda, že Remus a Max spolu plánují svatbu?"
"Ne!" Ozvalo se za dveřmi a Lily, která už sešla dolů, dala Jamesovi pohlavek, za kterým následoval i ten od Max.
"Au…Au! Za co ženy?"
"Za to,že máš hloupé otázky!" ozval se i Remus a zpražil ho přísným pohledem. Albus se mezitím usadil na sedačce v obývacím pokoji.
"Stalo se něco vážného pane profesore?"
"Máme pár novinek. Myslím, že by jste se na to měli posadit….všichni."

*****

"Slíbím ti jednu věc Červe….Bude to pomalé a bude tě to hodně bolet." Zašeptal temně Igor a mrštil jím do rohu. Petr dopadl na zem a vrhl se ke zdi, jako by tam mohl najít ochranu. Vyděšeně těkal pohledem po svém okolí. Žádná skulinka, žádná možnost úniku.
"Zapomeň na útěk…Tady, jsi jen můj." Petr se více roztřásl a znovu stáhl blíže ke stěně.
"Neub…Neubližuj mi prosííím…" Vyděšeně prosil, ale na tváři Smrtijeda se objevil jen úsměv.
"Tvé prosby jsou hudbou pro mé uši." Ušklíbl se a vytáhl svou hůlku. Chvíli si s ní ohrával a pozoroval Petra.
"Opravdu jak krysa v kleci…řekni, jaký je to pocit?" Petr mlčel. Byl příliš vyděšený a věděl, že tohle bude jeho konec.
"Začneme s něčím pomalým…Ať tě to příliš nevysílí." Zamyšleně na Petra zamířil hůlkou a vykřikl.
"Densaugeo!" Petr vykřikl náhlou bolestí jak mu vyrostly přední zuby.
"Bolí to?" Zeptal se s hraným soucitem Igor, když Petr přikývnul se slzami v očích, na tváři se mu objevil úšklebek.
"To je dobře." Vyžíval se v bolesti uzlíčku před sebou.
"A co teprve toto? Furnunculus!" K zubům se přidaly i ošklivě vypadající puchýře, které mu naskákaly po celém těle.
"Plo…Plosííím…" Plakal bolestí, Igor Karkarov se této prosbě zasmál.
"Jsi tak ubohý Červíčku." Vyplivl.
"Kdyby si byl alespoň trochu Smrtijed, zemřel by si spolu s Louenne. Ta si zachoval čest." Zasyčel nenávistně. Petr se v rohu více přikrčil. Jestliže v síni tušil, proč ho měl mučit Karkarov, nyní to věděl jistě. Louenne byla Igorova milenka a tím, že zavinil její smrt byl také odsouzen k smrti. Voldemort ho již nepotřeboval a jeho smrt uvítá. Karkarov si změny v jeho obličeji i přes rány, které mu způsobil, všiml.
"Už ti to došlo?" Kdyby mohl kývnout, kývl by, ale přes bolest to bylo nemožné. Byl to, ale pouze začátek.
"Crucio!" Bolest ovládla Petra zatím co fanatická radost Igora.
"Řekni mi až to bude k nevydržení." Zašeptal k bolestí fňukajícímu uzlíčku a pokračoval v mučení. Jak dlouho ho mučil nevěděl ani jeden, ale skřítkové mohli přísahat, že křik a pláč slyšeli ještě do druhého dne.
Když pak jeho tělo našli Bystrozorové, odhozené někde mezi popelnicemi, identifikovali ho až díky kouzlu. Každý byl znechucen tím jak jeho tělo vypadalo, přesto se v mysli těch co ho objevili zračilo, že si to zasloužil. Přikryli ho plachtou a odnesli, dále se o něj už nikdo nezajímal. Svět byl zbaven dalšího Smrtijeda.

*****

"Takže je mrtvý?" Zeptala se slabě Lily.
"Ano." Max, která doteď mlčela a dívala se z okna, se otočila zpět k nim.
"Bolelo ho to hodně?"
"Podle jeho zranění soudíme, že si před smrtí vytrpěl hodně bolesti."
"Měla bych mu to přát, ale vlastně je mi ho líto…Myslel si, že něco získá a přitom toho jen ztratil…."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kameko-sama Kameko-sama | Web | 8. dubna 2009 v 15:58 | Reagovat

tleskám, líbí se mi to :)

2 Danča Danča | 8. dubna 2009 v 16:35 | Reagovat

krásná, jako vždy

3 Vittoria Vittoria | Web | 8. dubna 2009 v 20:25 | Reagovat

krásná =)ale docela bych i uvítala další kapču ke zmijozelu...

4 Sawarin Sawarin | Web | 10. dubna 2009 v 12:17 | Reagovat

Skvělá kapča.. Moc se ti povedla..:)

5 Hope Hope | Web | 14. dubna 2009 v 8:27 | Reagovat

to byla skvělá kapitola...opravdu...moc se těším na další

6 Jaune Jaune | Web | 14. června 2009 v 16:00 | Reagovat

konec? to snad ne! určitě napiš další, je to skvělé :)

7 Kattelin Kattelin | E-mail | Web | 4. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

Super!!! To by mě zajímalo jestli se to bude i nějak dál vyvíjet.....

8 vampire vampire | 23. července 2010 v 23:57 | Reagovat

je to kaway vazne krasne pis honemky dal jsem zvedava na max a jeji děcko zajimalo by me co bude s remusem . je to vazne krasna povidka. :-)

9 Lily Lily | 17. února 2013 v 2:48 | Reagovat

Nadhera,v noci jsem nemohla usnout a tak jsem na tabletu bloumala a hledala povidky o pobertech. Mocse mi libi ze jsib se nedrzela puvodni predlohy J.K.Rowlingove a udelala si to podle sebe. Moc se mi libilo ze se vzali,a vlastne cely ten napad byl hodne originalni. Nrvim jak jsou na tom ostatni i kdyz z komentaru poznam ze jinak nez ja. Ja myslim ze to byla moc krasna povidka ale ze tohle je konec povidky. Skoncilo to tak akorart. Jen doufam ze Max potom nebude opet s remusem. Jo,a jeste k te Siriusove smrti..musim priznat ze mi bylo vice lito Jamese..ale,je to takhle dobre. akovy pul happyend. Zkracene-super povidka:-) rozhodne si hodim tenhle blog mezi oblibeny.:-) q

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama