Hranice přátelství

12. května 2009 v 15:16 | Danula |  Povídky
Jedna staro-nová povídka. Ten název odpusťte, žádný jiný název mě nenapadl, proto toto.
Napsala jsem ji, když jsem s tímto blogem začala a zapomněla na ni. Teď jsem ji znovu našla a dopsala snad se bude líbit:) Řekla bych, že je to ze života. Za vaše názory a připomínky budu ráda;)


Každý máme přání. Možná jedno, možná několik. To hlavní, ale je, že si z celého srdce přejeme, aby se nám splnilo a následky nevidíme. Nevidíme, že nám naše touha může ublížit, že se díky ní ocitáme až na samém dnu. Ale možná že i kdybychom byť jen tušili stejně bychom si to pořád přáli.

"Sáro?"
"Ano?" Otočila se na svou spolubydlící se smutkem v očích.
"Proč jsi tak smutná?" Zvedla se a poodešla k oknu. Noe, ona spolubydlící, se za ní dívala. Místnost ovládlo ticho, které přerušila až Sára.
"Zamilovala jsem se do chlapce své kamarádky." Noe mlčela, nechtěla ji přerušovat
"Neřekla jsem to nikomu, nechtěla jsem ji ztratit. Byla skoro jako moje sestra..." Pokračovala Sára a propadala se do svých vzpomínek.

"Přijdeš večer určitě, viď? Chci ti představit Lea."
"Určitě. Už se na toho tvého Romea těším."
Bolestně se usmála. Ano, Romeo, to on byl.
"Tak pojď." Vlekla ji Míša do svého bytu. Na gauči tam seděl, zády k nim, opřený mladík.
"Miláčku, tohle je moje kamarádka Sára. Sáro tohle je můj přítel Leo." Představila je. Mladík vstal a otočil se. Sáře poskočilo srdce, ale nevěnovala tomu pozornost. Leo byl vysoký, urostlý, černovlasý muž s hnědýma očima.
"Moc mě těší. Míša o tobě pořád mluví."
"Nápodobně, ale nevěř všemu co říká." Usmála se na něj a sedla si. Oba, Míša i Leo se rozesmáli Sářině poznámce.
"Vidíš? To je celá Sára." Ano, to je ona. Nervózně pokukující dívka, která v každé situaci musí udělat vtip.
Nakonec ten první večer nebyl tak strašný, ukázalo se, že Leo je skvělý společník a opravdu Míšu miluje.
Druhý den hned ráno jí Míša volala.
"Ahoj. Vzbudila jsem tě?"
"Ahoj. Ne, sice ještě ležím, ale jsem už vzhůru. Proč? Stalo se něco?" Začala rozespale Sára. Míša se rozesmála.
"Ne. Jen jsem chtěla vědět co říkáš na Lea?" Sára se zavrtala více do peřiny.
"Co bych měla říkat? Je fajn."
"Fajn? Víš co to slovo znamená?"
"Co?" Nechápala.
"Leo říká, že je to Frustrující Arogantní Jidášský a Nepřejícný."
"Aha..."(Slovo fajn ji začalo vystihovat, Jidášský.) Co víc měla říci?
"Takže?" Ozvala se lehce podrážděně Míša.
"Co?"
"Tak co říkáš? A slovo fajn nechci slyšet."
"Dobře...Tak je skvělej. Stačí?"
"Ano, děkuji...A co ty?" Změnila téma
"Já? Všechno v pohodě." Začala.
"Jo, už jsem ti říkala, že mě Leo chce vzít dneska na večeři?" Přerušila ji Míša. Rozpovídala se o večeři a o Leovi a ona jen přikyvovala. Přitom cítila jak se něco uvnitř jí rozpadá. Připisovala to, ale pouze pocitu osamocení a trochu žárlení na Míšino štěstí.

"Pozvala tě s nimi?" Přerušila poprvé Sářino vyprávění Noe. Sára zavrtěla hlavou.
"Něco horšího. Druhý den mi to dopodrobna vylíčila i s detaily."
"Jak jsi to vydržela?"
"V té době to ještě šlo. Nalhávala jsem si, že žárlím na to jak je šťastná. Nechtěla jsem si připustit něco takového, že se mi Leo líbí nebo dokonce, že jsem se do něj zamilovala." Vysvětlovala Sára smutně.
"Kdy se to zlomilo?" Sára opět pohlédla z okna. Začalo pršet, stejně jako tehdy.

Šla k Míše pro knížky, které ji půjčila a teď je potřebovala zpět.
"A..Ahoj." Zakoktala se Sára, když ji otevřel dveře polonahý Leo.
"Je doma Míša?"
"Musely jste se minout. Šla zrovna do obchodu."
"Aha...Tak děkuju." Otočila se a utekla pryč. Bylo jí jedno, že musí vypadat jako totální blbec. Musela pryč.

"Bylo to asi měsíc potom." Otočila se Sára na Noe.
"To už jsem začala tušit, že mě to jen tak nepřejde a nevěděla jsem si rady. Jedno jsem, ale věděla jistě. Nesmím to říci ani jednomu. Nikdy." Noe zůstala na Sáru koukat. Když se s touhle dívkou setkala poprvé, tušila, že skrývá něco co jí bolí, ale nikdy jí nenapadlo, že něco tak velkého.

"Ahoj všichni!" Pozdravila partu lidí.
"Proč se tváříte jak na pohřbu? Myslela jsem, že slavíme narozeniny." Zažertovala Sára, přestože se jí chtělo plakat. Viděla Lea. Tolik si přála, aby ji políbil, aby byla jeho dívkou...Tok myšlenek rychle uťala. Na takovéto věci nemůže myslet.
"Sáro! Jak se máš? Tak dlouho jsme se neviděly." Přitančila k ní veselá Míša.
"Dobře, jen bylo moc práce a málo času."
"To nevadí. Co říkáš na Leova kamaráda? Kylea?" Ukázala na parket.
"Hm...Ujde."
"Super! Věděla jsem, že se ti bude líbit."
"Dohazuješ mi kluka?!" Zeptala se ostře.
"Jen chci, abys byla šťastná." Křikla za ní Míša zatím co Sára zmizela na balkon. Tam strávila asi hodinu než ji tam někdo našel. Někdo komu se celý večer pokoušela vyhnout.
"Koukáš na hvězdy?"
"Spíš přemýšlím."
"O čem? Jestli to není tajemství."
"Kde je Míša?" Pokusila se změnit téma. Leo se otočil tváří k osvětlené místnosti.
"Někde na parketě."
"Uhm." Přikývla Sára. Oba padli do mlčení.
"Neodpověděla si mi." Promluvil po chvíli Leo. Nadskočila úlekem jak blízko jeho hlas byl. Stál přímo za ní! Otočila se a dívala se mu přímo do tváře. Vlastně ne úplně, musela trochu nadzvednout hlavu, aby viděla.
"Já?...Promiň, nevím..."
"Nad čím si přemýšlela?"
"Nad ničím důležitým, nedělej si starosti." Usmála se maličko a chtěla se vrátit dovnitř. Nenechal ji.
"Co když si dělám?" Skoro přestala dýchat.
"To, ale fakt ne-." Políbil ji. Překvapeně zamrkala a pak utekla.

"Utekla si?" Zeptala se překvapeně Noe.
"Ano." Přikývla Sára.
"Strašně mě to vyděsilo. Obviňovala jsem se, že jsem to zavinila já a zároveň si nadávala, že jsem tak utekla."
"Proč to udělal?"

"Sáro?" Zmoženě se zvedla ze svého lůžka a mátoživě šla ke zdroji hluku. Celé dva dny ležela doma a plakala. Po otevření dveří hleděla do tváře původce jejích slz.
"Míša tu není." Řekla a chtěla zavřít, zastavila ho jeho ruka. Vyděšeně na něj pohlédla, řesně takhle to bylo i tam...
"Potřebuji s tebou mluvit." Naléhavost v jeho hlase ji nakonec přesvědčila. Slabě kývla a pustila ho dovnitř.
"Díky. Chci se ti omluvit, za to na oslavě." Kál se před ní.
"Nemusíš. Určitě to bylo alkoholem." Doufala, že brzo odejde, aby se mohla znovu zavřít do ložnice a plakat.
"Ten večer jsem nepil." Zašeptal a ona zlomeně zavřela oči. Co po ní tedy vlastně chtěl?
"Čekal jsem na tebe." Povzdechl si.
"Když mi o tobě Míša vyprávěla, říkal jsem si, že budeš super holka, ale od doby co tě znám k tobě cítím víc než přátelství." Pohladil ji po tváři. Díval se jí do očí a hledal tam pochopení, povolení.
"To nejde. Míša je moje kamarádka." Namítla tiše.
"Já vím." Slabě přikývl těsně před tím než ji políbil.

"Co se stalo pak?"
"Vyspali jsme se spolu." Přiznala Sára. Noe zalapala po dechu.
"Byla jsem tak slabá. Vím, že mě to neomlouvá, ale je to tak. Měla jsem být silnější."
"On neměl chodit." Namítla Noe. Sára se maličko usmála.
"To je pravda."

"Asi bych měl jít." Leželi vedle sebe nazí. Sára pomalu přikývla.
"Asi ano." Pomalu se tedy začal oblékat. Pak se zarazil a otočil.
"Řeknu jí to. Dneska jak přijdu domů." Políbil ji a než mu stačila odpovědět odešel. Zůstala tam ležet. Asi za půl hodiny ji zvonil mobil, podívala se na displej. Míša...Zhluboka se nadechla a roztřeseně ho vzala.
"Prosím?"
"Ahoj Sáro." Ozvala se veselá Míša.
"Ahoj."
"Musím ti něco říct! Jsi první komu to volám." Cítila jak se jí v žaludku začaly dělat uzly.
"Co se stalo?"
"Jsem těhotná!" Vykřikla šťastně Míša a o Sáru se pokoušely mdloby.
"Byla jsem dnes u doktora a on mi to řekl. Jsem tak šťastná a měla jsi slyšet Lea, když jsem mu to oznámila, byl-." To už Sára nevydržela.
"To je skvělé Míši, gratuluji, ale už musím končit. Pa." Zavěsila telefon a běžela na záchod. Obsah jejího žaludku brzy následoval ven.

"Hned po tom jsem požádala o přesun a dostala se sem. Lea ani Míšu jsem už neviděla a nemyslím, že ještě někdy chci. Nechápej mě špatně, přeji jim vše nejlepší, ale pro mě už tam není místo. Nemohla bych se Míše podívat do očí." Noe chvíli stála, ale hned vzápětí objala Sáru okolo ramen.
"Jsem ráda, že si mi to řekla." Sára se měkce usmála, i ona byla ráda, že se někomu svěřila. Tak dlouho jí to sžíralo zevnitř, tak dlouho se cítila vina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragea Dragea | E-mail | Web | 12. května 2009 v 20:39 | Reagovat

Uuuf... no říkala jsem si, že to bude zase nějaký sladký Happy end,ale ke konci ze mě dokonce vypadlo malé "a do prdele", když řekla, že je těhotná... Hmm... byla jsem zvědavá, když jsi to ve škole psala, co z toho nakonec bude, ale musím říct, že jsem mile překvapená... moc pěkné :)

2 Angel Angel | 13. května 2009 v 11:01 | Reagovat

No to bylo velmi emotivní. Já myslím, že tohle je opravdu ze života. No každopádně krásná povídka. Chtěla sem se zeptat, jestli a kdy napíšeš pokračovní k Gwen a Siriusovi Měj se a napiš

3 Hope Hope | Web | 13. května 2009 v 12:18 | Reagovat

hmmm...tak tahle povídka byla skvělá, hrozně se mi líbila =o)

4 Angel Angel | 17. května 2009 v 9:17 | Reagovat

Prosíííííííííím, pokráčko k Životu. Sem fakt nedočkavá.

5 Danula Danula | E-mail | Web | 17. května 2009 v 21:54 | Reagovat

Pokráčko je v přípravě, snad bude zítra či v úterý

6 Angel Angel | 19. května 2009 v 16:25 | Reagovat

JJ ještě není co?

7 Angel Angel | 20. května 2009 v 18:59 | Reagovat

Hmm čekám nedočkavě.

8 Danula Danula | E-mail | Web | 21. května 2009 v 11:44 | Reagovat

Omlouvám se, ale nemám teď přístup na počítač...rodiče mi ho omezili-svaťák....doufám, že mi to bude aspoň k dobru, ale kdo vi?? Každopádně prosím ještě vydržte

9 Angel Angel | 21. května 2009 v 18:41 | Reagovat

Hodně štěstí při matuře. držím palce (i na nohou:-)

10 Angel Angel | 27. května 2009 v 17:53 | Reagovat

A už se těším na kapitolu.

11 Lia Lia | 3. června 2009 v 22:50 | Reagovat

no teda...ci...zaujimaveeeee...som zvedava na pokracovanie:))

12 Dragea Dragea | E-mail | Web | 7. června 2009 v 20:55 | Reagovat

iiik... už sem přidej něco nového :D

13 Dragea Dragea | E-mail | Web | 9. června 2009 v 20:27 | Reagovat

Asi se přidám k Angel... protože sem koukám každý den a nic...jeden by řekl, že budeš mít víc času, když ti skončila škola :D a ono nic

14 Vittoria Vittoria | 14. června 2009 v 18:57 | Reagovat

to samé co přede mnou...stále a stále nic...

15 Angel Angel | 27. června 2009 v 10:44 | Reagovat

Sem z toho smutná:-(

16 Drom Drom | Web | 16. srpna 2009 v 17:33 | Reagovat

heh... asi by bylo blbé říkat, že podle mě je tohle hodně pravdivý příběh, opravdu ze života, takové příhody se stávají téměř denně... zažila sem něco hodně podobného, já si nepřipustila, že ho miluju celé dva měsíce, co chodil s mojí kámoškou a já s jeho kámošem... nejhorší bylo, že sme spolu bydleli na intru.. první se vymáčkl on, teď sem s ním 7měsíců a nelituju ničeho:) :)
A kámoška těhotná fakt nebyla, to ne... :D ale i tak to bylo dost náročné a hodně sem se bránila..:)
mno povídka napsané krásně, jenom opět pozor na chybějící čárky a sem tam chybky...:) jinak se mi to moc líbilo, jen tak dál:)

17 Domeenika Domeenika | 15. listopadu 2013 v 21:08 | Reagovat

Uzasne.. Nevedela som sa od toho odtrhnut :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama