Žpž 5. kapitola - Těší mě, Sirius

7. května 2009 v 8:46 | Danula |  - Život po životě
Jsem tady s další kapitolou, protože tu někdo šílel :)
Upřímně doufám, že se vám bude líbit, pár věcí bych tam možná změnila, hlavně omluvte chování Gwen. V další kapitole snad vysvětlím proč se chovala tak jak se chovala. Hlavně musíte chápat, že nevím jak se člověk probuzený z kóma chová. Tady jsem na tenkém ledě, takže jenom teoretizuju.


"Známe se dost dlouho a jsme skoro rodina, že?" Sirius se nechápavě podíval na Jamese.
"Jasně, že jo."
"A důvěřuješ mi?"
"Svěřil bych ti život."
"Dobře, takže pak mi můžeš říci co se s tebou v poslední době děje." Uhodil na něj James. O svého přítele, skoro bratra měl strach.
"Jsem v pořádku." Zašklebil se na něj Sirius. James si frustrovaně povzdechl.
"Jestli je v tom nějaká ženská…Tak…"
"Tak co?" Mrknul Sirius. James ho praštil do ramene.
"Kdy nás s ní seznámíš?"
"To je ten problém. Ona je v kómatu."
"Děláš si srandu?" Zůstal vykuleně koukat. Sirius zavrtěl hlavou.
"Kéž by kamaráde…" Poplácal ho po rameni a odcházel pryč.
"A nezapomeň! Dneska. U nás. Večeře." Sirius mávl rukou v porozumění a pokračoval dál. Tak jako celý předchozí měsíc šel do nemocnice, ke své neznámé. Snažil se trochu pátrat, zjistit kdo ta dívka je, jestli má rodinu, ale nic, jako by neexistovala. Trochu ho to děsilo, ale pořád lepší než kdyby zjistil, že je vdaná.
V přízemí nemocnice mu zamávala starší paní z vrátnice, pozdrav ji oplatil. Už ho znala a na účel návštěvy se ho neptala, věděla kam mířil. Dle jejího názoru bylo hezké, že si chodil povídat s mladičkou slečnou v kóma. Ve výtahu si podupával nohou a odpočítával patra jak byl nedočkavý. Sestřička vedle něj se chápavě usmívala, a když z výtahu vystřelil, neubránila se uchychtnutí. Normálně by to Siriusovi vadilo, ale dnes ne. Rychlým krokem přešel k jejím dveřím a potichu je otevřel. Byl to pravý opak toho jak jednal doposud.
"Ahoj, jsem zase zpátky." Pozdravil ji měkce a tiše přešel k jejímu lůžku.
"Chyběl jsem ti?" Pramínek vlasů, který měla na tváři ji dal za ucho. Na odpověď nečekal a začal ji potichu vyprávět jaký měl dnešní den. Držel ji za ruku a palcem maloval uklidňující kruhy. Byla to první dívka, žena, které se svěřil se svým životem.
"Měla si vidět jak se tvářil." Smál se Sirius své vzpomínce z dětství.
"Ten pohled byl k nezaplacení, bohužel matka si to nemyslela." Zklamaně se podíval na hodinky.
"Ach…Už budu muset jít, ale zít…" Zarazil se, když se jeho pohled uzamkl s párem mechově zelených očí.
"Ahoj…" Pozdravil ji znovu a opatrně, aby se ho nelekla si znovu sedl.
"Říkal jsem si jakou barvu mají tvoje oči, ale tahle mě nenapadla." Začínal být nervózní. On! Sirius Black, byl nervózní! To se mu ještě nikdy nestalo, vždy to bylo naopak.
Dívka před ním otevřela ústa, ale žádný zvuk nevyšel. Sirius vzal sklenici vody a přiložil ji k jejím ústům. Hltavě se napila.
"Je to lepší?" Odpověděla mu kývnutím hlavy.
"Půjdu teď zavolat lékaře, dobře?" Ptal se pomalu, nechtěl ji vystrašit a přijít o šanci mluvit s ní. Její ruka ho však zastavila.
"Kde…Kde to jsem?" Zeptala se rozechvělým hlasem.
"V nemocnici u Svatého Munga."
"A…A jak…Jak se jmenuju?" Její vyděšený hlas mu trhal vnitřnosti.
"Nevím." Odpověděl po pravdě.
"Nevím co se ti stalo, ale slibuju, že na to přijdeme." Slíbil ji pevným hlasem a odešel pro lékaře. Ten mu nechtěl věřit, ale pro klid v duši se rozešel se Siriusem zpět do pokoje. Byl překvapený a prohlašoval, že jde o lékařský zázrak. Gwen se v lůžku krčila a instinktivně hledala ochranu u Siriuse. Seděl vedle ní a nechal ji položit na jeho rameno. Uvědomoval si, že lepší pocit nikdy nezažil.
"Měla jste otřes mozku, což způsobilo vaši amnézii."
"A kdy se mi vrátí má paměť?" Doktor mlčel.
"Vrátí se mi někdy?" Její hlas byl tichý, její hlasivky si musely po tak dlouhé době zvyknout, že se znovu používají. Stejně tak celé její tělo.
"Musíte chápat, že je velký zázrak, že jste se vůbec probudila. Stejné to může být s vaší pamětí. Může se vám vracet po částech, ale i celá."
"Nebo vůbec." Doplnila ho smutně. Sirius ji objal kolem ramen.
"Zvládneme to." Přikvla.
"Zatím bohužel musíme vyřešit kam vás umístíme." Sirius zúžil oči v rozčilení.
"Jak to myslíte, kam vás umístíme? Pokud ji hodláte propustit, vezmu ji k sobě." Řekl pevně. Lékař překvapeně zamrkal. Tušil, že s mužem stojícím před ním si není radno zahrávat.
"Ale…"
"Žádné ale, doktore." Ukončil to Sirius a pohladil svou krásku po hlavu.
"Jestli tedy souhlasíš? Nebudu tě nutit." Mechově zelené oči mu koukaly až na dno jeho duše.
"Ano." Řekly její ústa a Sirius se usmál.
"Je možné ještě dnes?" Kývnutí doktora jako souhlas stačilo.
Sirius čekal před dveřmi než se převlékla a pak ji opatrně vedl k výtahu, dolů do vestibulu. Tam se už jen přemístili k němu domů. "Jeho" dívka nebyla tímto způsobem dopravy překvapená, další důkaz, že byla čarodějka.
Otevřel dveře a děkoval, že ho Lily donutila uklidit.
"Určitě se chceš vysprchovat. Koupelna je tady doleva, ručník tam je a donesu ti něco na sebe než vymyslíme co dál." Usmál se na ni.
"Díky." Šeptla a zmizela za dveřmi. Sirius si nervózně prohrábl vlasy. V takovéhle situaci nikdy nebyl a nevěděl co měl dělat. Pak si vzpomněl co měl udělat. Našel svou starou košili a vzal jedny trenky, které nenosil a zanesl je do koupelny. Měl nutkání otočit se a podívat se, ale včas se zarazil a neudělal to. Hned na to začal vařit večeři. Při tom si vzpomněl, že měl mít večeři jinde. Jako omluvu vytvořil svého patrona se vzkazem, kterého poslal k Jamesovi a Lily. Oddechl si, že na něj alespoň nebudou naštvaní. Otočil se, aby dokončil jídlo, ale už podruhé za dnešek se zarazil v pohybu. Málem zapomněl i dýchat jak ho zarazil výjev před ním.
"Ehm…Večeře bude za chvíli." Dostal ze sebe po chvíli a připadal si jako největší pitomec.
"Gwen…" Dostala ze sebe dívka před ním a vystrašeně se na něj dívala.
"Jmenuji se Gwen….Alespoň myslím." Plaše se usmála a Sirius s ní.
"Těší mě, Sirius." Tím začalo něco nového, krásného, temného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 7. května 2009 v 19:07 | Reagovat

Já tuhle povídku miluju. Je nádherná, báječná, úžasná, krásná, dokonalá, promyšlená, bezchybná a prostě nej. Tak mě prosím nenech dlouho čekat a co nejdřív napiš pokračování. Dííííky Angel

2 Sawarin Sawarin | Web | 7. května 2009 v 22:31 | Reagovat

Bože.. To je úžasný, perfektní, nádherný.. Já nemám slov. Tahle povídka se mi začíná strašně moc líbit. Jee, já chci pokračování. To je prostě.. Vynikající..:)

3 Dragea Dragea | E-mail | Web | 8. května 2009 v 10:19 | Reagovat

Dobrý. Gwen se náhodou chová asi jako každý, kdo někdy ztratil paměť... :) ne, že bych ji teda někdy ztratila.. .i když v poslední době by se to hodilo asi...

4 Hope Hope | Web | 12. května 2009 v 9:03 | Reagovat

to bylo skvělé :o) a já se jdu rychle vrhnout na další

5 Lia Lia | 13. května 2009 v 0:10 | Reagovat

no teeeeeeeeeeeeda.pekne:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama