Žpž 6. kapitola - Gwen...

8. května 2009 v 12:03 | Danula |  - Život po životě
Tak tohle bylo rychlé :) Tady je Gwenin pohled na věc plus máte na konci přidáno pár vět na víc :) Snad se bude líbit, upřimně v to doufám.


Tma kolem ní začala pomalu ustupovat a ona začala slyšet hlas. Vyprávěl jí o sobě, svém životě, hladil ji duši.
Chtěla vidět jeho tvář, ale její oči ji nechtěly poslouchat. Po chvíli snažení se přece jen podařilo. Její oči ji poslechly a otevřely se. Párkrát zamrkala, aby si na nové světlo přivykla, byla v bílé místnosti. Chtěla si vzpomenout kde, ale její hlava byla nepřirozeně prázdná.
Dívala se na muže před sebou a přemýšlela kdo to byl. Chtěla na něj promluvit, ale všimnul si, že je vzhůru.
"Ahoj…" Pozdravil ji a opatrně si sednul k ní. Zná ji? Asi ano…Je to její přítel?
"Říkal jsem si jakou barvu mají tvoje oči, ale tahle mě nenapadla." Barva očí? Takže ji nezná? Ale vypadalo to, že ano. Chtěla se ho zeptat na tolik věcí….Její hlas ji, ale zradil. Z jejích úst nic nevyšlo. Muž před ní ji okamžitě přiložil k ústům sklenici vody. Hltavě se napila.
"Je to lepší?" Zajímal se starostlivě. Kývla mu hlavou na souhlas,protože se bála, že by opět nic neřekla. Proč byl, ale tak starostlivý? Jestli ji neznal nedávalo to smyl.
"Půjdu zavolat lékaře, dobře?" Lékaře…Kde to byla? V nemocnici? Byla tak zmatená…Chytila ho za ruku a donutila se promluvit.
"Kde…Kde to jsem?" Její hlas jí přišel tolik cizí.
"V nemocnici u Svatého Munga." Dobře, alespoň jedna odpověď. Teď však důležitější.
"A…A jak…Jak se jmenuju?" Byla vyděšená. Potřebovala znát odpovědi a zároveň se jich bála.
"Nevím." Málem ji vyhrkly slz do očí, ale řekla si, že před ním ne.
"Nevím co se ti stalo, ale slibuju, že na to přijdeme." Řekl jí to pevným hlasem a odešel. Proč ji chtěl pomoci, když ji evidentně neznal? Chtěla mu věřit a její srdce jí radilo, aby tak učinila, ale něco v její mysli chtělo, aby byla opatrná. Ona, ale chtěla věřit. Nemohla přijít o prvního člověka v jejím novém životě. Za chvíli se znovu vrátil a s ním i doktor. Nebyl ji sympatický, cítila se v jeho přítomnosti divně. Krčila se v lůžku a hledala ochranu, našla ji v něm.
Sklouzla do jeho náruče a přišla si tam správně, ezpečně.
"Měla jste otřes mozku, což způsobilo vaši amnézii." Amnézie…Má ztrátu paměti? To vysvětluje to prázdno.
"A kdy se mi má paměť vrátí?" Doktor mlčel. Znamenalo to, že nikdy
"Vrátí se mi někdy?" Chtěla znát odpověď?
"Musíte chápat, že je velký zázrak, že jste se vůbec probudila. Stejné to může být s vaší pamětí. Může se vám vracet po částech, ale i celá."
"Nebo vůbec." Doplnila ho smutně. Je to její osud? Nepamatovat si kdo je? Čím byla? Její ochrana ji objala kolem ramen.
"Zvládneme to." Souhlasila. V nic jiného doufat nemohla.
"Zatím bohužel musíme vyřešit kam vás umístíme." To už ji chtěli vyhodit? Cítila jak se paže okolo ní zpřísnily.
"Jak to myslíte kam vás umístíme? Pokud ji hodláte propustit, vezmu ji k sobě." Jeho hlas zněl rozhodně. Lékař si ho měřil, asi zvažoval jestli má cenu odporovat.
"Ale…" Zkusil chabě.
"Žádné ale, doktore." Nepřipouštěl žádné námitky.
"Jestli tedy souhlasíš? Nebudu tě nutit." Zajímal ho její názor, nebral to jako hotovou věc. Nesnášela nemocnice. Vzpomínka? Ne, pocit. Dívala se mu do očí a viděla tam starost o ni a upřímnost. Nebyl zlý, chtěl její bezpečnost.
"Ano." Její souhlas vyvolal její úsměv. Byl hezký, když se usmál.
Když ji sestra donesla něco na sebe, aby mohla odejít, pokal venku. Sestřička se na ni usmívala, ale byl to takový ten nucený úsměv.
"Jste šťastná víte to?" Nechápavě na ni pohlédla. Co je šťastného na ztrátě paměti?
"Chodil za vámi poslední měsíc, každý den. Pořád na vás mluvil." Zamrkala na ni a pustila ho dovnitř. Opatrně ji vzal a vedl k výtahu. Cestu moc nevnímala. Přemýšlela nad slovy sestry. Byla to pravda? Něco uvnitř ní našeptávalo ano. Jeho hlas byl tak známý a cítila se u něj v bezpečí. Znamenalo to, že jí měl vynahradit její ztrátu? Měl být její budoucnost?
Po přemístění ji vzal do svého bytu. Nějak nebyla překvapená.
"Určitě se chceš vysprchovat. Koupelna je tudy doleva, ručník tam je a donesu ti něco na sebe než vymyslíme co dál."
"Díky." Šeptla a zmizela za dveřmi. Bylo milé, že myslel na to co potřebovala. Rychle se vysvlékla a vklouzla do sprchy. Nechala na sebe padat kapky teplé vody a cítila se znovuzrozená.
V jeden okamžik ho viděla jak ji donesl čisté věci. Na chvíli se zarazil jako by si něco rozmýšlel, ale hned odešel. Usmála se tomu, uklidnil ji. Věřila mu ještě víc, že jí neubíží.
"Gwen…." Ozval se šepot. Vyděšeně sebou trhla. Hledala zdroj hlasu, ale v koupelně to nebylo.
"Gwen…." Znovu. Vypnula vodu a omotala kolem sebe ručník. Přešla k zrcadlu a rukou na něm setřela páru. Poprvé se na sebe podívala. Mírně zvlněné vlasy, blond barva smíchaná s hnědou, obličej obyčejný a oči mechově zelené. Zvláštní barva napadlo ji, spustila ručník na zem a prohlédla si i tělo. Na její levé kyčli byla jizva. Táhla se přes ni, těsně pod podbřišek. Šáhla na ni a znovu ten šepot.
"Gwen…." Bylo to její jméno? Oblékla si košili i spodní prádlo, které ji donesl a šla ho najít. Podle vůně hádala, že bude v kuchyni.
"Ehm…Večeře bude za chvíli." Všiml si ji a byl překvapen. Lehce zčervenala a doufala, že si toho nevšiml. Až pak ji došlo, že by mu možná měla říci, na co přišla.
"Gwen…" Dostala ze sebe a chtěla se praštit. Nepochopí co se mu snaží říci.
"Tak se jmenuji…Alespoň myslím." Usmála se a on s ní. Pak k ní natáhl ruku na seznámení.
"Těší mě, Sirius."
"Jako ta hvězda?" Zeptala se a chtěla se znovu praštit. Musí si myslet, že je šílená.
"Správně. Jak to víš? Většina lidí si to hned neuvědomí." Nebyl naštvaný?
"Já vlastně nevím….Asi jsem měla ráda hvězdy." Zamračila se jak se snažila vzpomenout. Sirius ji pohladil po ruce.
"To nevadí. Nesmíš se moc snažit, přijde to samo až bude čas." Přikývla na souhlas a vzpomněla si na něco jiného.
"Proč si vlastně ke mně tak milý? Vždyť mě ani neznáš?" Málem se zakuckal jak ho její otázka přeskočila.
"Já vlastně nevím…" Použil její frázi a usmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 8. května 2009 v 15:07 | Reagovat

Jooooo. Je to nádhera. Vážně sem tak krásnou povídku už dlouho nečetla. Díky moc

2 Sawarin Sawarin | Web | 8. května 2009 v 20:43 | Reagovat

Páni, krásná kapitola. Moc moc moc se ti povedla. Tahle povídka je vážně úžasná. Originální a hrozně čtivě. Já už se nemůžu dočkat, až budu moct zhltnout další kapitolu, i když tahle je nová.. Vážně moc pěkná povídka..:)

3 Kameko-sama Kameko-sama | Web | 9. května 2009 v 10:50 | Reagovat

líbilo ^^

4 Angel Angel | 10. května 2009 v 11:10 | Reagovat

Prosím prosím pokračuj.

5 Angel Angel | 10. května 2009 v 14:21 | Reagovat

jj fakt se těším

6 Angel Angel | 10. května 2009 v 14:21 | Reagovat

ale jako fakt

7 Angel Angel | 10. května 2009 v 14:21 | Reagovat

nevim, jestli víc komentů pomůže

8 Angel Angel | 10. května 2009 v 14:21 | Reagovat

???

9 Angel Angel | 10. května 2009 v 14:22 | Reagovat

snad jo

10 Nelll Nelll | Web | 10. května 2009 v 16:36 | Reagovat

Super jako vždy...já jsem na tuhle povídku úplně zapomněla a musela jsem ji číst celou znova, ale je úžasná :)

11 Danula Danula | E-mail | Web | 10. května 2009 v 19:01 | Reagovat

Oh...co to mé oči nevidí? mockrát děkuju za vaše komentíky, jsem moc ráda, že se vám tahle kapitolka libí a pokusím se co nejdřív napsat další dílko (ano Angel, slibuji:))

12 Dragea Dragea | E-mail | Web | 11. května 2009 v 20:45 | Reagovat

Dobré dobré, těším se na další pokračování :)

Angel: Zkus sem házet míň komentů, ať na nás taky zbyde místo :D

13 Hope Hope | Web | 12. května 2009 v 9:37 | Reagovat

tak jo, sice jsem to přečetla s menším zpožděním, ale to je fuk =o) bylo to super a já se těším na další =o)

14 Jaune Jaune | Web | 20. června 2009 v 10:12 | Reagovat

moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama