Tempore in omni - Prolog

2. ledna 2012 v 14:36 |  -Tempore in omni
Nová povídka...Vzhledem k tomu, že se tu přes dva roky nic nedělo je to docela překvapení, ale co můžu říct...Jsem líná a docela workoholik. No a teď konec mým tlachům a vrhněte se na to a když mi necháte komentík budu ráda, přece jen názor se cení a vzhledem k tomu, že jsem dlouho nepsala je to i potřeba:)


"Nikdy jsem nevěřila v osud, předurčení nebo nevyhnutelnost. Vždy mi bylo vtloukáno věřit sama sobě a nevymlouvat se na jiné. Ostatní, kteří věřili na osud byli hloupí, nesamostatní. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o důvodu. Byla to chyba. Vidím to až teď zpětně, ale mohlo mě napadnout, že ta malá holka nebyla jen výplod mé fantazie?"
Bylo deštivé odpoledne, což není v Londýně překvapení. Lisa se nejraději procházela v tomto počasí, protože to znamenalo, že nepotká přiliš mnoho lidí. Kráčela ulicemi a pár kolemjdoucích, které potkala ignorovala. Každou svou procházku zakončila v parku St. James, nejstarším z královských parků. Měla to tam ráda, bylo hezké jen sedět a pozorovat život kolem sebe a utřídit si své myšlenky. Dnes však takové štěstí zřejmě neměla, někdo na její lavičce už seděl. Nebyla to její lavička doslovně, ale nejraději na ni seděla takže v duchu ji říkala její.
Při přiblížení na jejím místě seděla malá holčička. Hnědé vlásky měla spletené do dvou roztomilých copánků, na sobě měla sváteční šaty, které Lisa nosila každou neděli na návštěvu k matčiným rodičům. Takové ty s bílým límečkem kolem krku, upřímně je nesnášela. Přes šaty měla kabátek jaký si Lisa jako dítě přála a v malé ručičce si držela deštník, který ji chránil před deštěm.
"Přisedneš si Eliso?" Dívenka radostně vyvýskla a začala kolem Lisy tančit.
"Kde máš rodiče? A je to Lisa." Lisa se začala kolem rozhlížet a hledat nějaký pár, který by vypadal jako dívenčiny rodiče.
"Není s tebou žádná legrace." Zamračila se dívenka.
"Proč si tak dospělá?" Pokračovala malá dívenka s našpulenými rtíky.
"Protože jsem dospělá, zlatíčko." Zasyčela Lisa a chytila se za čelo.
"Eliso!" Zahihňala se dívenka.
"Je to Lisa!" Zakřičela už na toho malého ďábla Lisa.
"Jak se vůbec jmenuješ? A kde si se tady vzala?" Dívenka se kolem sebe obezřetně podívala a pak tajemně témeř obřatně pronesla.
"Ze vzduchu a prachu...Mé jméno je zde Temper." Zahihňala se dívenka, Temper a opět začala kolem Lisy tančit.
"Jsi zvláštní a ani to sama netušíš...Máš tolik možností a přece žádnou..." Mumlala Temper.
"Zato ty jsi celá normální, miláčku. Měly bychom jít najít tvoje rodiče, dříve než se stane ještě něco divnějšího."
"Moje rodiče hledat nemusíme, nejsou tu. Ale měly bychom se konečně dostat k jádru věci." Stále se hihňající Temper roztáhla ruce a tleskla.
Lisa cítila jak je vcucnuta otvorem velikosti trubky. Chtělo se jí křičet, ale tlak na její plíce byl tak vysoký, že nemohla ani dýchat. Pořád jen slyšela hihňající Temper. Snad to celé věčnosti, což ve skutečnosti bylo jen pár sekund, se Lisa ocitla v malém bytě.
"No do prdele!" Byly první slova, která Lisa řekla, když se konečně nadechla.
"Kde to jsme a jak si to udělala?"
"Londýn, listopad 1980. Je to malé kouzlo."
"Zbláznila sem se. Určitě." Mumlala si Lisa pro sebe jak přecházela z jednoho místa na druhé,
"Slyšela jsem, že se to stává. Jsi normální a pak najednou Bum a nejsi." Temper se na Lisu usmívala, což byl pro Lisu další znak toho, že se opravdu zbláznila.
"Podívej se Temper. Nevím co jsi zač, ale chci, aby jsi mne vrátila zpět, ano?"
"Ne. Jsi tady kvůli důvodu. Nepřetahuji lidi bez důvodu do jiného času." Temper popošla o kousek dál a vytáhla zrcadlo.
"Tohle se stane, když to nezměníš." Hladina zrcadla se mihotala jak ukazovala různé tváře lidí a scény. Smutné tváře, vraždy, zrady, pohřby.
"Staly se věci, které se stát neměly a které vzaly životy dříve než nastal jejich čas." Temper mluvila vážně což se nehodilo k jejímu předchozímu hihňání ani věku.
"Podle všeho vypadáš, že jsi mocná dost, takže k čemu potřebuješ mě?" Lisa se otřásla nad tvářemi těch lidí, byl v nich vepsán takový smutek a žal, že by si to nezasloužil ani její největší nepřítel.
"Já nemůžu změnit co bylo dáno, byť je to špatné." Povzdechla si Temper a pohlédla na Lisu.
"Ty ale na druhou stranu můžeš. Nevěříš v osud ani předurčení. Proto jsem si tě vybrala."
"Hypoteticky.." Lisa si nervózně olízla rty. Musela se zbláznit, jinak si to nedokázala vysvětlit, ale uvnitř cítila, že je to správné. Vždycky se chtěla vymykat normálu, ale rodiče jí to nikdy nedovolili a ona se přestala bránit a přijala to jako samozřejmost. Teď, ale měla možnost...Možnost změnit něčí osud a udělat svět lepší. Neměla spasitelský komplex ani si to nedokázala vysvětlit, ale možná že Temper byla správná. Koneckonců ona přišla za ní, ne naopak.
"Hypoteticky.. Pokud budu souhlasit, co to bude znamenat?" Temper se usmála, měla vyhráno. Přisedla si k Lise a začala ji vše vysvětlovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:02 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Hope Hope | Web | 8. dubna 2012 v 2:11 | Reagovat

v první řadě bych se hrozně ráda omluvila, že jsem kapitolu nepřečetla dřív, ale v lednu jsem byla v jednoom kole a na kapitolu pak úplně zapomněla...vzpomněla jsem si na ni asi před dvěma dny a řekla si, že ji musím přečist, tak jsem tady =o)
sice jsem tam našla drobné chybičky, ale líbí se mi to =o) a doufám, že bude jednou pokračování ;o)

3 Maysie Maysie | Web | 4. září 2012 v 13:08 | Reagovat

Určitě zajímavej nápad :) těším se dál :)

4 Terka Terka | 8. září 2012 v 15:24 | Reagovat

Doufám že budeš v téhle povídce pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama